Fakt, že je v našich zemích pagan či folk metalových uskupení skutečně poskrovnu, je neoddiskutovatelný. Už tak mizerný stav v poslední době ještě umocnilo ukončení činnosti kapely Adultery, která jediná byla do jisté míry uznávaná i v zahraničí. Nahradila ji sice Vesna, jenže té si člověk moc neužije (v současné době ještě nemá vydaný žádný počin). Pověst tak zachraňují víceméně pouze Panychida a Trollech. Ano, pořádný hudební badatel by ještě zmínil nepříliš aktivní Ruune, Paladran a dál jen pusto... Příchod kapely Žrec tedy musel ocenit snad každý příznivec této hudby.
Nuže... Pro ty, kteří neměli co dočinění s naprostou prvotinou kapely, demem „Nový věk pohanský“, bychom si mohli rozebrat, cože to skoro-brňáci vlastně produkují. Debut „Žertva“ by se dal označit za příjemný kompromis humpaa metalu a pravověrné východní pagan metalové scény s elektrickými kytarami obohacenými folklórní hudbou. Není to však propojení všech těchto tří aspektů v reálném čase. Tradiční pojetí folklórní hudby našich předků se vždy kloubí pouze s jednou z dvou prvně jmenovaných veličin.
Zpočátku „Žertvy“ se mi nejdříve představila její 'skákavější' část, za všechny lze jmenovat právě titulní „Žertva“, či tradičnější „Lystoczku czerwenyj“. Hitovost těchto skladeb se musí vpravdě nechat, výrazné melodie a šlapavá tempa se člověku vpijí pod kůži téměř okamžitě. Kdo by si v takových chvílích nevzpomněl na zástupy kapel, jež se vyrojily po mega úspěchu Korpiklaani a Finntroll jako houby po dešti, že? Žrec však svoji hudbu staví od základu na tradičnějším pojetí a slovanský folklór z hudby dýchá každou vteřinou. Nabýt ale dojmu, že „Žertva“ je skákavá deska, by byla chyba. Druhou, větší polovinu (jak komické sousloví – pozn. AG) totiž tvoří rozsáhlejší a delší kompozice jasně navazující východoevropského pagan metalového trendu, o němž byla řeč v úvodu recenze. K hudbě se zde přidává i klasická flétna, a tak mi přichází na paměť kupříkladu ruský Temnozor, který je z těchto honosnějších skladeb místy lehce slyšet. Je příjemné, že lze kapelu téměř v každém momentu případnému zájemci přiblížit jinou, s věhlasnějším jménem a zároveň bez studu tvrdit, že v žádném případě své vzory nevykrádá ani z nich přehnaně nečerpá. Žrec je právě takovou kapelou.
Z techničtějších hledisek je „Žertva“ oproti „Novému věku pohanskému“ jasně dál po zvukové stránce. Nese se v čistší, méně zašuměné podobě, což je v pagan či folk metalu vždy jasné plus a ten, kdo mluví jinak, je naprosto mimo mísu s ovocem. S přihlédnutím k tomu, že mám co dočinění s debutem, jsem se studiovou prací – jako poslouchač – spokojen, nicméně pro příště bych si přál mohutnější zvuk kytar a kompaktnější zvukový celek všech zúčastněných nástrojů. Co se týče hudební produkce jako takové, místy na mě působí zbytečně levným, poněkud hospodským dojmem, v jiných momentech, když nezní housle či flétna, se zase vůbec nic 'neděje'. Některé pasáže jsou imho zahrané příliš křečovitě – jednoduše mi tu a tam chybí jakási lehkost. Po každém dalším poslechu mi ale tyto věci vadí méně a méně. Na jednu stranu je to situace naprosto logická, na stranu druhou bych z fleku vyjmenoval několik kapel, kde mi nedostatky z prvotních poslechů vadí pokaždé a zvyknout si na ně jednoduše nejde. Chci tím říci, že „Žertva“ je na debut nadprůměrnou nahrávkou, která se sice nevyvarovala určitých chyb, jak skladatelských, tak studiových, ale ani jedna z nich není tak zásadní, aby si na ní nešlo zvyknout a nějak znatelně rušila poslech.
Na závěr bych chtěl ještě vyzdvihnout tracklist, který nejdříve ponechává prostor skladbám na poslech přístupnějším, pomalu je prolíná složitějšími party, aby vrcholil „Novým věkem pohanským“ a „Nebeským stříbrem Perunovým“ (cover od kapely Nokturnal Mortum s českým textem), nejzdařilejšími kousky celého alba, a vše zakončila devítiminutovou tradiční „Rakáš rakáša“. Zvedám pomyslný palec vzhůru a těším se dalšímu hudebnímu postupu.
K recenzi poskytl: Murderous productions
