The North Bohemian black metal Brigade. Zrovna toto heslo lze naleznout skoro všude, kde se točí název kapely WYRM. Je skoro až k údivu, že uskupení, které na scéně působí od roku 1997, natočilo za těch 8 let úplné hovno:)), a když už něco, nebylo to nic, co by nadchlo posluchačovo ucho. Demo "The Glyph" bylo nahrané v ne moc dobrých podmínkách a je to znát. Přichází ale čas "Wandering Northwards", čas rozseknout hlavy všem pochybovačům,čas desky, která vynese Wyrm tam, kde měli být už dávno.Po osmiletém čekání na první dlouhohrající album jsme se dočkali a mohu prozradit, že Wyrm se představují jako úplně odlišná kapela.
Tahle pětice v čele s Guldurem ostřílená personálními změnami a dalšími nepříjemnými okolnostmi, si vůbec nepřipouští další komplikace a jde si tvrdě za svým. Z alba čiší obrovská energie, jakou jsem v českých luzích a hájích nezažil od dob "Černého Kultu". To, že není o nápady nouze utvrzuje již fakt, že textová náplň je složena z tří jazyků (čeština, němčina a angličtina).
Kdybych měl k něčemu přirovnat to, co předvádí Wyrm na nové desce, nešel bych daleko a dil bych, že přirovnání ani nelze vymyslet. Představte si skupinu co hraje rychlý black metal, aniž by lámali rychlostní rekordy, mísí se i s death metalem, střídá výrazové prostředky jako ponožky a hlavně dokáže zahrát, tak, že album uteče jako voda a absolutně se nedá mluvit o nudě. Tak tohle přesně je "Wandering Northwards". Všechny skladby mají jakýsi ucelený ‚systém‘, ale narušuje ho skladba poslední, možná záměrně. "Krajina Mrazu" má úplně odlišný zvuk a koncept než všech 8 skladeb předchozích, jediné co řeknu je, že hudebně dosahuje a vystihuje svůj název… Vrchol alba přijde kupodivu již brzy, druhá píseň "Through the Gates of Glory" je nářezem, který nemá konkurenci, dokonalá stavba nepřipomíná nic. A to je právě to ohromné plus, díky kterému si mě Wyrm získali.
Nelze ale jen opěvovat krásu tohoto alba, poněvadž i krásná žena má svoje vrásky a je tomu tak i zde… Největším mínusem je nazvučení bicích v určitých pasážích,o pravdu si místy připadám jak na nějakém výjezdu kytaristů a zvuky v pozadí jsou stopy silnice ubíhající za vámi. A občas se výrazně ztrácí i Guldur, což taky určitě nepotěší, ale když pomineme tyto neduhy, dostaneme parádní album, které vnáší do vln českého undergroundu čerstvý a nepoznaný vánek, či dokonce vichřici... Gratuluji Mormo!
