Abych řekl pravdu, ze slunného Řecka neznám moc chladných black metalových kapel. Pár se jich jistě najde, ale rozhodně se nejedná o zemi, kde by BM vzkvétal… Spíše naopak. I tak se tu a tam něco objeví a je tomu tedy potřeba věnovat pozornost. Nedávno jsem dostal tip na kapelu, která sice vznikla už před osmi lety, ale až letos se jim povedlo vypustit první desku, kterou pojmenovali „Whispers Often Bleat“. Zajímá vás tedy, jak se kutí BM v Aténách? Čtěte následující řádky.
Kapela se sama řadí do škatulky atmosférického BM, ale tento údaj je dle mého mírně zavádějící. Pod tímto zařazením si představuji úplně jiný typ kapel než právě SAVAOTH. Ti si totiž spíše pohrávají s elektronikými beaty, industriálními zvuky a symfonickými klávesami. Beaty v intru či poslední skladba „Dark Anise Scent“ ve mně evokují Psyclon Nine či kapely podobného ražení. Podobně jde na desce cítit ovlivnění různými žánry a uskupeními. Velmi citelné jsou třeba klávesové aranže v „borgiovském“ stylu, hra alá Limbonic Art styl a podobně. Výběr je široký a každý si v něm něco najde. Nemůžeme se divit, že se mladá kapela, kterou SAVAOTH bez pochyb jsou, vydává touto cestou. V průběhu poslechu samozřejmě narazíte na momenty, ve kterých se Bill snaží jakoby vytvářet vlastní tvář kapely, ale těch je málo. Spíše převládá neustálé vybavování si známých jmen. U titulní „Whispers Often Bleat“ mi prostě Secrets of the Moon nikdo neodpáře :D.
Někoho by to mohlo vést k nižšímu hodnocení či nějaké výraznější kritice. Já z toho mám spíše smíšený pocit. To, co SAVAOTH totiž ukuchtili, nezní ve výsledku špatně. Hudba je velice variabilní, obsahuje hodně přechodů mezi tempy, skvělé rytmy na ride a ostatní činely a v neposlední řadě zmáknutý zvuk. Ten dodává nejen kytarám ale hlavně ostatním aranžím na vyznění. Proto jsem tuto nahrávku okamžitě zařadil mezi desky na poslech v autě. Tam skončí všechny nahrávky, které mají náboj a udrží mě při řízení v ostražitosti, neboť se lehce poslouchají. Složitou hudbu je třeba si nechat na doma a plně se ji věnovat. „Whispers Often Bleat“ je i přes svou „přeplácanost“ (v dobrém slova smyslu) albem, které za chvíli prokouknete. Překvapivé však je, že i po delší době a větším počtu poslechů dokáže zabavit stejně jako zpočátku. Když jsem ho naposlouchával, obával jsem se právě toho, že mě po určitém počtu poslechů omrzí. Nestalo se tak. Což je jedině dobře.
Konečný verdikt bych tedy shrnul jen krátce. Fanoušci žánru, jenž si lahodí v hitovosti, melodiích a miliónech aranží, budou asi hodně čvachtat blahem. Pro ostatní to bude maximálně lehce nadprůměrná deska, které sluší pěkná šestka. SAVAOTH se na svém MySpace pyšní dokonce třemi za sebou, tak proč jim ještě jednu nepřidat.
