„Wrath Upon the Earth“ aneb nová nahrávka SVARTSYN. Přiznám se, že jsem již nečekal, že tahle úderka ze Švédska vydá něco nového, ať už jako kapela, nebo jeden člověk. Již to, že neustálé personální neshody pomalu ale jistě po několik let rozežíraly poslední nosné zdi kapely, vypadalo jako absolutní konec. Několik let se nedělo absolutně nic, ani samotné vydavatelství nebylo schopno zveřejnit jakékoliv informace, SVARTSYN prostě zesnuli. Nicméně, ať se již stalo ve Švédsku cokoliv, „Wrath Upon the Earth“ je jasným důkazem toho, že i zesnulí mohou vstát z mrtvých.
Hlavní tváří kapely je opět Ornias, což tak trochu předurčovalo solidní práci.
Po několika neblahých zkušenostech jsem však zavrhnul předčasné závěry a ihned se pustil do poslechu.
Tohle, že jsou SVARTSYN? První skladba mě rozhodila natolik, až jsem musel zapřemýšlet, jestli náhodou neposlouchám poslední Marduk z nějakého lehce poškozeného CD.
Poté, co jsem se ujistil, že jde opravdu o skladbu „Wrath of Leviathan“ z dílny SVARTSYN, jsem rukou zavřel svá retardovaně otevřená ústa a pokračoval v poslechu.
Tohle zvukové „nastavení“ a mírně nepříjemná atmosféra se začíná dostávat člověku pod kůži ještě dříve, než je sám ochoten si přiznat. Postupem času je atmosféra stále hnilobnější a díky Orniově vokálu, který místy připomíná zvracejícího chlapa vážícího alespoň dva metráky, vám na pohodě nepřidají ani pomalá kytarová tempa. Bezprostřední reakce byly daleko pozitivnější, avšak neblahé duševní rozpoložení s mírnou úchylkou a společenská zastrčenost člověka přesvědčí, že právě tohle hledal a po tomto „hnusu“ prahne.
Leckdy působí kombinace rychlých bicích s pomalou a bizarně vybrnkávající kytarou jako pěst na oko, ale věřte tomu, že po několika strávených večerech ve společnosti tohoto dílka si právě tyto roztodivné chvilky plné napětí zamilujete nejvíce. Zpočátku může člověk bloudit a ztrácet se v té souhře pazvuků, ale časem se zorientuje a začne si s Orniem dokonce „pozpěvovat“.
Je pravda, že bych neměl opomenout ani pár momentů, kdy se SVARTSYN tváří jako další severský prasopal do počtu, ale myslím, že tyto momenty nejsou zásadní.
I s ohledem na předešlé řádky je skvělé, že je Ornias stále svůj, a tak lze i v této nahrávce nalézt několik původních odkazů starého ducha již dávno neexistující kapely. I po několika letech se stále dokola vracejí ty nejjemnější klávesové detaily, které můžete velmi lehce přeslechnout.
„Wrath Upon the Earth“ je nahrávkou bestiálního charakteru. Ona bestialita však nespočívá v nějakých extrémních tempech nebo překypujícímu zlu, které jsem s vědomím nezmínil, ale náleží těm ohavným kytarám, které vystupují z hlubin jako slizká chapadla neznámé mořské příšery.
Velice obdivuji, že i přes veškeré nešvary a časový posun si SVARTSYN stále zachovávají svou původní tvář. Možná, že tam nebo zase jinde přibyl nějaký ten šrám, ale i přesto z tmavého zákoutí vykukuje stále ta stejná nenasytná a hrdá děvka, přesně jako před lety.
I přesto, že se kolega zmínil, že ho nové album SVARTSYN nudí jako starý vytahaný cecky místní bezdomovkyně, na rozdíl od minulých, jsem já toho názoru, že „Wrath Upon the Earth“ je vcelku solidním startem do nového roku. Po delší době jsem si připomněl, že jsou stále muzikanti, kteří black metal dělají srdcem a vynechávají u toho peněženku.
Já jsem se zamiloval, nevím, jak vy…
K recenzi poskytl: Agonia Records
