Přišel čas si zase jednou odpočinout od uspěchaného světa, odpoutat se od všedních dní a nechat se unést na poklidných vlnách rozjímavé hudby. Poslední nahrávka projektu WOODLAND CHOIR, která se skrývá za poetickým názvem „Serenity Rise“, by k tomu mohla být jako stvořená.Celou tvorbu a zvuk WOODLAND CHOIR má na svědomí jediný člověk jménem Attila Bakos. Tento talentovaný muzikant z Maďarska není na hudebním poli žádným nováčkem nebo nezkušeným zelenáčem. Kromě WOODLAND CHOIR stojí Attila také za symfonicko-metalovým projektem Taranis, vokálně a skladatelsky se podílel na dvou deskách uskupení Descend, ale známější bude v našich končinách spíše poslední album „Róka Hasa Rádio“ kapely Thy Catafalque, na jehož vyznění se tento muzikant vokálně výrazně přičinil.
Historie WOODLAND CHOIR se počala psát v roce 1998, kdy chtěl Attila Bakos vytvořit album, na kterém by spojoval pohádkovou hudbu, hravé melodie a melancholické písně. Zní to možná trochu bláznivě, ale světe div se - tyhle ingredience nevytvořily jen Pejskovo-kočičkový nesourodý dort. Ze zajímavých nápadů vzniklo v roce 1999 první album „Faerie“, na kterém je posluchači servírován poměrně nápaditý druh ambientní hudby bez jakýchkoli vokálů. Na stejném počítači vytvořil tento umělec v roce 2000 druhou desku „Visions“, která má velmi podobnou náladu jako předchozí „Faerie“, a je taktéž čistě instrumentální. Zlom ve tvorbě WOODLAND CHOIR nastal v roce 2002, kdy vyšel počin „For You“. Attila zde využil akustickou kytaru, dvě flétny a svůj hlas v čistých polohách. Lyricky bylo toto album zaměřeno na lásku, vnitřní klid a krásu přírody. Hudebně je přímočařejší a jednodušší, než jeho předchůdci, ale v tomto případě to nebylo vzhledem k volbě nástrojů a maďarsko – anglickému vokálu úplně na škodu. Jak sám tvůrce píše na svých stránkách – dostalo se mu k „For You“ množství velmi kladných ohlasů a slovní podpory k dalšímu pokračování na hudebním poli. Avšak i přes všechny ohlasy vychází další deska „Serenity Rise“ kvůli životnímu zlomu (jak to sám Attila vysvětluje) až po dlouhých sedmi letech.
Jak tedy poslední počin tohoto dnes již neo-folkového projektu zní?
Poslech „Serenity Rise“ není ničím přímočarým a posluchač se nesmí nechat odpudit prvotní fádností a možnou repetencí melodií. První skladba „Welcome“ mě od dalšího poslechu málem úplně odradila, protože mi připomněla klasické nudné etudy z kytarových škol. Ale jak se později potvrdilo, první dojem vážně hodně klame. Za jednoduchostí první skladby se schovává osmero dalších - a o to silnějších písní. Texty na albu jsou všechny psány v anglickém jazyce a zvuk nahrávky je v některých pasážích až krystalicky čistý. Posun v hudebním vyznění WOODLAND CHOIR je citelný a je zajímavé sledovat posun nálad od lehce naivní desky „For You“ po velmi dospělé a vyzrálé písně typu „Time“ na „Serenity Rise“.
Napadá mě jedno přirovnání k této hudbě: přemýšlivá a podmanivá. Písně vás nezačnou po několika posleších nudit, jako tomu mohlo být u předchozích alb. Nelezou vám svojí pohádkovostí, veselostí, nebo zamilovaností až nad hlavu. Je zde použito poměrně hodně rozmanitých zvuků podkreslujících aktuální prostředí a náladu – ať už to jsou zpěvy ptáků, šumící potok atd. Nedá se jednoznačně říci, jaké pocity ve vás bude deska vyvolávat, ale myslím, že se autorovi podařila vystihnout myšlenka božského klidu vyrovnanosti a krásného života. Popsat pocity z tohoto díla není moc jednoduché a myslím, že nejlepší bude se touto hudbou nechat volně unášet.
Jak tedy „Serenity Rise“ zhodnotit? Nebýt slabšího začátku a poměrně těžší uchopitelnosti celého alba, myslím, že by se jednalo o jedno z výjimečných děl evropského neo-folku. Ať tak či tak – Attilovi se podařilo natočit nevšední a velmi podmanivé album, které osloví nejen romantické a rozjímavé duše.
P.S.: Zajímavostí pro našince může být také fakt, že album vychází pod křídly tuzemských Epidemie Records.
