Je s podivem, že čas od času vydá docela neznámá kapela vyzrálé dílo, které má potřebné koule zapsat se do zlatého fondu rockové historie. Na mysli mám nádherný debutový klenot z loňska od Falloch či zcela z odlišného soudku právě tohle recenzované dílo kapely ze Severní Dakoty, která v Evropě dosud nijak zvlášť neprorazila. To se však možná změní právě s touhle deskou, alespoň to tuším.„Give Me Rest" je třetí fošna těchto amíků a jedná se o opravdový zážitek, nořit se do emocí nabitého materiálu. Ač odpůrce křesťanské ideologie, tady mi nevadí. Naopak, lyrika i hudba zde spolu báječně korespondují.
HANDS vznikli v roce 2007. Ze začátku hráli ve čtveřici Shane Ochsner (zpěv, kytara), Josh Silbernangel (bicí), Chris Schwarz (basa) a poslední, v kapele už neúčinkující kytarista Jerik Hendrickson. Nyní pouze s jednou kytarou, která snažíc se o sto šest, vytváří velezajímavé rify a různé vyhrávky. Stejně tak Chris Schwartz se svojí basou nedrží pouze spodek, ale v kapele je se svým nástrojem velice důležitým členem pro parádní výkon a obohacující vklad. Silbernagel na bicí rovněž nestojí ve stínu už popsaných výkonů a nedrží „jen" rytmus, ale také zmohutňuje už tak košatou tvorbu. Nesmím zapomenout na famózní pěvecký výkon Shane Ochsnera. Ten bravurně přeskakuje až z deathového growlingu přes různé hard core screamy a expresivní hrdelní melodie až po pěkně zabarvený čistý zpěv. Shane má talent vymyslet pro svůj hlas fantastické melodie. Přesně ví, co dokáže a nepouští se do ničeho, co nezvládne. Tím, že je to kytarista, producent a v neposlední řadě skladatel, ví, jak propojit jak kytarové, tak pěvecké melodie a ty s citem kompozičně zharmonizuje. To vše je obohacené o decentní klávesy. Stejně tak si chlapci pohráli se zvukem, který je na první dojem nenápadný a opravdu čitelný. Každý nástroj je s citem vyvážen.
Co tedy obnáší setkání s HANDS? V prvním případě poznamenávám, že jsou na dnešní dobu docela originální. Netvrdím, že mi místy neevokují nikoho jiného. Ale jako celek mají osobitý rukopis. Jsou blízko Devina Townsenda, když zklidní a pohrávají si s popem, nedaleko Isis, když burácí, poblíž The Ocean nebo dnešní Textures, když mají světlejší chvilku. Takže stylově docela záběr. Nicméně nepůsobí tak. Jejich skladby jsou vyvážené a v klidu se přelévají z hard coreového běsnění, přes sludge, emo výkřiky až po popové hlazení. Nebýt nepovedené titulní „Give Me Rest", u které jsem si vzpomněl na letní noci, kdy pokleslá zábavová seskupení unyle řvou do noci cosi o lásce, bodoval bych výš. Takhle píseň shazuje vysoce nadprůměrný celek o třídu níž.
Vybrat skladbu, která vyčnívá ze zbytku alba, nelze. Každá zvlášť přináší něco, co dělá celek takhle nadprůměrným. Jestli je to hned úvodní vzdušná „I Will" nebo následná NÁDHERNÁ osudová "Water", ve které vás rozdrtí nátlakové melodie a zároveň vybuchující cit. Takhle můžu pokračovat dál. Namátkou „2005“, která začíná jednoduchým kytarovým motivem, do kterého se postupně přidá zbytek osazenstva a píseň pak graduje a přetéká aranžérskou rafinovaností či instrumentální sehraností i propojeností. Určitě vás také dostane „Restart“...
Vskutku pečlivé zpracování "Give Me Rest" může přitáhnout i náročnějšího posluchače. Nehledě na to, hudba zůstává lidská a zasáhne i přímočařejšího fanouška moderního soundu. Dalším plusem pro kapelu vidím v růstu síly sálající ze všech písní. Každý další poslech dává na srozuměnou, že se jedná o nevšední zážitek. Nutí vás to přemýšlet a přehodnocujete svoje postoje i názory. Je to krásné a podmanivé. Řečeno pak v kostce.
