Za doby okupace byla Belgie dobrá jen k tomu, aby se porušila její neutralita. Nyní tomu už tak není, ale když se řekne právě Belgie, tak jako první se mi vybaví tato historická událost, která příliš populární mezi místními obyvateli nebude. Ale nechme historii historií. Pod záštitou labelu Agonia Records zde bylo vyplozeno album „Obsidium“, které nabízí black metal té nejvíc „pitch-blackové“ temnoty. ENTHRONED, stěžení formace z hospodářského společenství Benelux, je dozajista každému známá. Na nedostatek nápadů rozhodně netrpní, jelikož „Obsidium“ je již devátou plnohodnotnou nahrávkou v pořadí. Po dvou letech od nahrání „Pentagrammaton“ máme tedy znovu tu čest prohnat přehrávačem nový materiál. Tento rok mi přijde dost napumpovaný energií. Ať se mi zatím dostalo do ruky cokoliv, co má v popise alba magickou šifru 2012, tak se doposavad nejednalo o žádný propadák a vždy na mě čekala dobře odvedená práce, jakou jsem očekával (i třeba po předešlých horších zkušenostech, tento rok se podle mě vydaří – ale nepředbíhejme). ENTHRONED rovněž nejsou výjimkou. Nemohu si tedy odpustit menší spoiler. Podobně jako tomu je například u nových Drudkh (ano, je to úplně jiný styl hudby, ale jen pro to srovnání, že), tak předchozí album mě na zadek neposadilo, a tak jsem jen doufal, aby se kapela vrátila ke starým časům. To proběhlo a stalo se tak i zde, kdy bylo vzýváno Proroctví pohanského ohně, případně pak novější éra „XES Haereticum“. Zvuk je tedy vymazlenější, přeci jenom jsme zas o nějaký ten krok s nahrávací technikou dál. Občas mi dokonce přijde, že začínám měknout. Pokud se tedy ovšem nejedná o pořádnou black/deathovou prasárnu, kde si ani jiný zvuk představit nedokážu (Revenge a spol.). Z původní „setherialské“ zběsilosti se nám ENTHRONED posunuli někam na pomezí Thornium a Ragnarok. Jednoduše: agresivita „Collectors of the King“ a okultnost „Mushroom Clouds and Dusk“.
„Obsidium“ je čtyřicet minut dlouhá cesta skrz zpustošené pláně občas zvolňující do středního tempa, aby se človíček mohl dosyta nadýchat hustého kouře a pokračovat strastiplnou cestou Mordorem. Někdo může mít možná problém s tím, že se album jeví jako jeden celek, který nemám žádnou výraznější pasáž, která by dokázala učarovat. Ano, letošní deska je skutečně nářez v pravém slova smyslu - a ač to možná nikdo od ENTHRONED nečekal, opravdu se vyplatí najít si chvíli pro soustředěný poslech. No a ono to přijde samo, to vám garantuji. Sice se nebudete těšit kosmologických orgasmů, jak to probíhá třeba při nočním poslechu Blut aus Nord, ale i tak dokáže deska zaujmout. Hlavně vás ale donutí si ji pustit ještě jednou, až na to budou ty správné podmínky, kdy bude chtít ucho vychutnat pořádnou „blackeřinu“ zahalenou do obsidiánové roušky neznáma a temnoty.
Píši to letos už podruhé a doufám, že se to bude ještě opakovat, jelikož ENTHRONED se na „Obsidium“ ukázali ve skvělém světle. Kdo čekal prachsprostou rubanici, ten možná spláče nad výdělkem, ale kdo má náladu na porci pořádně propracované temnoty, nechť si toto album vychutná. Krásně se kolem něj rozplyne jako poslední stopa „Thy Blight Vakuum“, živená pekelnými invokacemi. Daemons are back.
K recenzi poskytl: Agonia Records
