Vsadím boty, že pro naprostou většinu z vás budou ANTINOMIAN neznámou kapelou. Jedná se o pokračování britských Subvertio Deus, kteří na sebe před lety upozornili debutem „Psalms of Perdition“. Ten se dočkal nového, bohatšího vydání díky vydavatelstvím Exitium a Nachtgnosis a kapela také loni odehrála několik koncertů (například na festivalu Under the Black Sun), které kapitolu jménem Subvertio Deus definitivně uzavřely. „Nihilum Infandum“, jak se první album ANTINOMIAN nazývá, obsahuje čtyři skladby o celkové délce 41 minut a v nejbližší době vyjde skrze zmíněné vydavatelství Nachtgnosis. Pojďme si toto překvapivé dílo představit.
ANTINOMIAN do jisté míry na Subvertio Deus navazují. Sestava je téměř stejná a hudbu skládá stále jeden a ten samý člověk. Změna nastala především po ideologické stránce a rovněž se změnily i cíle, kam by seskupení mělo hudebně kráčet dál. Vás ovšem bude zajímat, že vedle prvotní inkarnace kapely byli často skloňováni Deathspell Omega a jejich desky „Si Monumentum Requires, Circumspice“ a „Kenose“. ANTINOMIAN v sobě odkaz těchto mistrovských děl nesou. Jsem si jistý, že mnohým z vás neunikne podobnost mezi titulní skladbou „Nihilum Infandum“ a „Diabolus Absconditus“. Někdo si také na DSO vzpomene během některých dalších kytarových motivů, ale srovnáním s DSO bychom „Nihilum Infandum“ jen uškodili. ANTINOMIAN na svém debutu vyráží vstříc vlastnímu vyznění, do černočerných sfér smrti, kam mnohé kapely jen nakoukly, ale neodvažovaly se vstoupit…
První poslechy „Nihilum Infandum“ byly složité. Album mi zpočátku přišlo až nemile monotónní, vokály svým důrazem přehnané a produkce (špinavá, ale jinak perfektní) jako by skrývala cokoliv zajímavého. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho a mou pozornost upoutával jeden silný moment či detail za druhým. Zaručuji vám, že dříve nebo později naleznete něco, čím vás deska pohltí. Ať to bude melodie připomínající nářek z počátku „The Incandescent Abberance“, psychedelický hnus v „Chained to the Lifeless“ a nebo vířivý závěr „Intergenesis of Chaos and Void“. ANTINOMIAN vám dají spoustu šancí, abyste jim přišli na chuť. Jde jen o to, kolik šancí dáte desce vy.
Na druhou stranu někomu nebude monotónnost „Nihilum Infandum“ připadat tak hypnotická, jak by měla, někdo si na vokály nezvykne ani s postupem času. A myslím, že se najdou i takoví, co desku rychle odsoudí jako slabý odvar „Kenose“ a už se k ní nevrátí.
Po prvotním zápolení mi „Nihilum Infandum“ sedlo více než dost. Kvalitní momenty mému vkusu učarovaly, těch několik nedostatků zůstává v pozadí a neruší. Ani po více jak půl roce, co mám desku k dispozici, mě stále neomrzela, byť jsem ji neposlouchal tak monstrózně často jako některé jiné, mnou recenzované a vysoce bodované, desky. Srovnám-li ANTINOMIAN s dalšími mladými kapelami jako Svartidaudi, Pseudogod či Mare, které dle mého názoru brzy otřesou black metalem v samotných základech, tak Britové stojí těsně za nimi. Ale kdo říká, že brzy nestvoří něco skutečně výjimečného také? Potenciál by byl.
PS: Jako každé skutečné black metalové nahrávce i „Nihilum Infandum“ velice svědčí poslech ve tmě a pořádně nahlas…
K recenzi poskytli: Antinomian
