Není to tak dávno, co mě Lord Faltus seznámil s prvotinou nadějných norských mladíků Iskald. A nutno říct, že debut mě ve velmi dobrém slova smyslu šokoval a řádně mi nakopal zadnici. Když Vám něco sedne, prostě to sedne. No a letos nám z ledu vzešlí Simon a Aage servírují novinku "Revelation of Reckoning Day". Vzhledem k tomu, co oba pánové dokázali právě na debutu, nebudu zastírat, že očekávání novinkového počinu bylo velké.

"Jaaaaaaaaaaaaaaaa!" Dobrý start, ne? Nakřáplým pokřikem se přede mnou prezentuje úvodní kus "Ruin of Mankind" a do mysli se vkrádají první pochybnosti. Poslouchám stejnou skupinu, jako na začátku roku, nebo zde běží o něco úplně jiného. Tak i tak. Samozřejmě nejde přehlédnout shodné poznávací znaky - například skvělý zvuk rovnající se precizně vybroušenému kusu ledu, nezaměnitelný drsný, přesto velice srozumitelný vokál zpívajícího bubeníka Aageho. Mnohem zajímavější jsou ale rozdíly, kterých je podstatně víc, jenže tady by asi měla má snaha o srovnávání s debutem končit, protože, kdo tvorbu předchozí nezná, těžko by z toho něco pochopil.

Takže, aby byl v obrazu každý. Iskald se prezentují na novém albu dravým a poměrně osobitým pojetím black/thrash metalu moderního střihu. Co na Vás zavane jako první, je určitě technická hodnota celé věci. Od úvodní, již zmíněné "Ruin of Mankind" až po poslední "Dommedag", můžete vnímat a vychutnávat technické finesy, které pánům umožňují jejich navýsost dobré instrumentální schopnosti. Tu se projevují více, jinde samozřejmě méně. V tomto ohledu bych doporučoval pečlivě poslouchat kytary právě ve skladbě úvodní, zajímavé je rovněž sledovat bicí na celém albu. Třeba dvojšlapka v závěru "The Orphanage" je famózní, nebo přechody v závěrečné "Dommedag". V určitých momentech jsou na úkor přímočarosti, ale to už tak bývá. Přímočarosti, ne agresivity! Naopak by se dalo říct, že v záplavě kudrlin se na novince až překvapivě projevuje právě tahle vlastnost. Jako příklady spolehlivě fungují "A Breath of Apocalypse" se skvělými kytarovými záseky v úvodu, či osmá "Journey to Hel!", kde se přes všechny kytarové vyhrávky pěkně derou vpřed bicí. Pokud by někdo nechtěl poslouchat jen dravé a rychlé skladby, může se v klidu nechat kolébat čistě klávesovou "Endtime", či trávit příjemné chvilky poslechem v mateřštině nazpívané "Det Stilner Til Storm". V případě téhle skladby se jedná opravdu o labužnický zážitek, s lehkým závanem časů minulých. Střídání pomalých pasáží s rychlými umně skloubené do sebe jsou lahodou, ačkoliv pro mnohé mohou být nepochopitelné, či poněkud složitější. Velmi zajímavá je zde hlavně druhá kytara, kterou určitě nelapnete na první poslech. Nerad bych jakýkoliv track na desce vyvyšoval nad ostatní, ono vlastně u "Revelations of Reckoning Day" ani nejde, ale tenhle opus mě prostě bere ze všech nejvíc. Záhada, myslel jsem si, že srovnávat desku s předchůdcem ani nelze a vida, na předchůdci mi podobně učarovala "Pesten". Šlo tam ovšem o něco jiného, "Pesten" měla odlišnou atmosféru a úplně jinak nastavený hitový potenciál. Ostatně to je ten nejzásadnější rozdíl. Debut byl prošpikován hity, novinka není. Zato je mnohem vyrovnanější.


Tak to vidíte, vůbec, ale vůbec jsem nechtěl srovnávat a nakonec nedělám nic jiného. Je samozřejmě otázkou, čím může být způsobeno, že mám tendenci srovnávat. Jsem snad tak slabý jedinec, nebo máme tuhle vlastnost zafixovanou jako živočišný druh? Je tu ještě třetí možnost. Nechci nikomu radit, každý si musí udělat obrázek sám, ale... Vy, kdož debut neznáte a máte rádi melodický black s kvalitním čistým zvukem, album zkuste, neměli byste šlápnout vedle. Ostatní, kteří debut znáte, dejte dvojce více času, ať se Vám vykreslí. Já v prvních chvílích cítil rozčarování, desku doceňoval postupně a s každým dalším poslechem se zdá být lepší a lepší. Musí se naposlouchat, nejde si ji "zamilovat" hned a i když nemá hitový potenciál prvotiny, nestrhnu novince oproti ní ani bodík. Tehdy jsme číselné hodnocení neudělovali, ale bylo by to tak devět. Tady též. Začínám vážně přemýšlet o únorové návštěvě Bischofswerdy, koncertní sestava tam bude velmi silná a je to jen šest hodin vlakem z Prahy. ;)

Informace o článku

Seznam skladeb: 1 . Ruin of Mankind 2 . A Breath of Apocalypse 3 . Warriors of the Northern Twilight, Part II 4 . Endtime 5 . The Orphanage 6 . Det Stilner Til Storm 7 . Tartarus 8 . Journey to Hel! 9 . Dommedag

Oficiální stránky: Iskald Národnost: Norsko Label: Indie Recordings Rok vydání: 2008 Hodnocení : 9/10

Informace o článku: Přidáno: 03.12.2008 Přečteno: 274x Napsal: Darkangel

Související članky

• 22.04.2008 |  Iskald - Shades of Misery   (Recenze)

Komentáře k článku