Jako každý rok nastal adventní čas plný ošklivých blikátek všude možně a nás zhruba po dvou letech opět přijeli navštívit norští velikáni Satyricon. A i když o pár měst dál zrovna hráli neméně slavní krajané Enslaved, návštěvnost v pražském klubu Futurum byla (k mé zlosti) více než velká. Sedmého večer jsem se tedy dopravila na místo, kde jsem shledala, že místo tří avizovaných kapel dojeli pouze dvě, a to zmínění Norové a švédská death metalová kapela Zonaria, Britové Evile nevímproč odpadli. Což ale samozřejmě spousta lidí kvitovala s povděkem, neboť hlavní hvězda díky tomu získala trochu více času, takže z toho byly skoro dvě hodiny satyrikoního black’n’rollu.

Výhoda takto profesionálních akcí tkví bezpochyby v tom, že začátek psaný na určitou hodinu se víceméně vždy dá dodržet, takže nikdy se nečeká více jak půl hodiny. Patnáct minut po osmé tedy na podium nastoupila formace Zonaria, mým uším to věc naprosto neznámá. I kapela spustila jakýsi melodický death metal podobný starým Hypocrisy a podle reakcí fanoušků jim to celý set pěkně odsýpalo. Z pár zběžných pohledů na stage můžu konstatovat, že hudebníci podali své vystoupení velmi energicky a hlavně se zápalem, frontman adekvátně komunikoval s publikem a celkově Zonaria vyvolala v přihlížejících celkem kladné ohlasy. I když jsem jejich hudbě příliš pozornosti nevěnovala, jedno mě potěšilo velmi, Futurum očividně oplývá dobrým zvukovým aparátem, takže po řadě zkažených koncertů ve Chmelnici jsem se konečně dočkala profesionálního ozvučení, které hudbu kapel nesráží k zemi, ale spíše vyzdvihuje. Někdy kolem deváté večer tedy Zonaria opustila podium a tam se začaly dít přípravy na další vystoupení.


Po dalším půlhodinovém čekání zvící hollywoodských hvězdiček jsme se tedy dočkali. Nevím, jestli to byl úmysl, anebo spontánní výmysl, či jestli mají pánové až tak ironický smysl pro humor, úlohy jakéhosi předintra se chopila jistá (pro mnohé) kultovní píseň. Všichni jsme totiž viděli nový klip Satyricon, u kterého mnohé napadne ‚Motörhead hadr‘, takže jsme si vědomi Satyrovy nové image. A co k ní koresponduje lépe, než „Hells Bells“ od AC/DC?!

Po tomto sranda okamžiku tedy přišlo na řadu intro již zcela seriózní a adekvátně temné, načež na prkna naklusalo osazenstvo Satyriconu a jalo se dělat kravál. Jako otvírák byla zvolena skladba „Repined Bastard Nation“ a obecenstvo začalo bouřit, zvuk byl skutečně vynikající, přiměřeně řezavý a velmi hlasitý, jak to má koneckonců být. Jelikož kapela jede turné k novému albu, asi je jasné, z čeho se skládal playlist. Mohli jsme tedy slyšet „Die by My Hand“, „The Wolfpack“, „Black Crow on the Tombstone“, „Commando“ a „The Sign of the Trident“ rozumně rozprostřené mezi staršími peckami z dalších alb, které byly prezentovány čtyřmi nejhitovějšími skladbami z „Now Diabolical“, dvěma z „Volcana“, jednou z „Rebel Extravaganza“ a třemi z „Nemesis Divina“, což se nejen mě zdálo velmi málo, ale to se dalo jaksi čekat, že ano. Samozřejmě jsem byla nejvíce zvědavá na skladby z alba „The Age of Nero“, protože už krátce po vydání získalo jakýsi kontroverzní status, málokdo toto od Satyricon čekal. Ale už dopředu mohu říct, že jsem se vcelku zklamala, neboť nová deska mě příliš nebaví a i když je velmi kvalitní a skutečně tak „těžká“, jak bylo avizováno, postrádá pro mě šmrnc této kapele vlastní. A totéž mě čekalo i naživo, myslela jsem si, že „Nero“ je spíše koncertní placka, tj. že písně vyniknou na živo a jsou dělané ponejvíce pro podia, ale není to tak. I ty nejhitovější pecky nebyly příliš zábavné, těžké byly místy až dost a jelikož jsou dobře zapamatovatelné, člověk se začal po první třetině nudit, ale aspoň jedno plus mají, jsou krátké. Ale nebylo hracímu playlistu konec, tak se člověk mohl potěšit osvědčenými „Fuel for Hatred“ a „Havoc Vulture“, a zaskákat si na „K.I.N.G.-a“ a „Pentagram Burns“. Po několikakerém doprošování fanoušků ke konci setu jako vždy zazněla i hymna „Mother North“, která ale působila jak pěst na oko, ne že bych ji neměla ráda, ale mezi nový repertoár se skutečně nehodí a působila tam jaksi nepatřičně, jako závan minulosti v ultramoderním světě.
Co se týče celkového dojmu, ty skoro dvě hodiny byly docela zábavné a pánové byli z reakcí českého obecenstva opět unešeni. Kapela sršela energií, Frost opět nebyl za svojí bicí kavalérií vůbec vidět, jen sem tam se mihl stín paličky, Satyr statečně mával svým novým stojanem na mikrofon ve tvaru jejich klasického dvojzubce a všichni byli hrozně veselí.


Mám dojem, že v poslední době nic nevyvolalo tolik rozporů jako tento koncert. Na jedné straně máme oddané fanoušky a povahy neutrálně zaměřené, které jsou schopny akceptovat vývoj kapely a na té druhé se zdržují buď osoby neznalé muzikálního postupu, či protřelí vyznavači té staré školy, pro které je jakýkoli posun kamkoli téměř urážkou osobního vkusu. A teď, kdo má pravdu? Po přečtení mnoha reakcí, po vyslechnutí mnoha názorů a po zvážení mnoha pohledů jsem došla k tomu, že každá strana barikády má kousek pravdy a zbytek se ztrácí v hlubinách subjektivity. A tady také přichází ono oblíbené „nejdřív zkus a pak něco říkej“, aneb naprosto nedokážu pochopit, jak si někdo, kdokoli, může dovolit označovat nové desky Satyricon za „sračku“. Ano, já chápu, že lidé mají rozdílný vkus a když se tohle někomu líbí a jinému ne, jsou z toho dva různé názory, akorát by to chtělo trochu slušnosti a úcty k lidem, kteří něco umějí. Pro případné rýpaly by se slušelo dodat, že nenabádám k řitnímu alpinismu jen proto, že někdo něco dělá dlouho, ale proč neříkat místo „to je blbost“ spíše „ to se mi nelíbí“, což zní lépe a dotyčný hlavně nevypadá jak ignorant, ale dost už mentorování.

Takže když pominu ono pokoncertní vyrojení brouků Pytlíků, kteří všude byli, všechno ví nejlíp, a kteří většinou postrádají umění normálně diskutovat, celkový dojem není špatný. Nebýt mírného zklamání z nových skladeb, které naživo zavánějí nudou stejně jako na albu, přecpaného klubu, kdy jsem si říkala, jak jsou dobré akce o osmdesáti lidech a z přehršle záclonovitých gotických dívek, které vrtí zadkem jako někde na discu, koncert by mě docela potěšil.

Informace o článku

Účinkující: Satyricon Zonaria Datum a místo konání: 07.12.2008 – Praha, Musicbar Futurum

Informace o článku: Přidáno: 11.12.2008 Přečteno: 329x Napsal: Ailin

Související članky

Komentáře k článku