Jen málokdo ví, že projekt jménem Hjarnidaudi vůbec existuje. Já sama bych na tom bez jistého nejmenovaného kolegy byla podobně, což by byla dle mého názoru velká škoda, protože se před několika lety v Norsku zrodila deska, která na poli drone/funeral/doomu/nebo kýho výra jaksi nemá obdoby. Svou směskou pomalé a táhlé rezonující muziky, která občas umí být velmi melodická, dokáže posluchače zavalit haldou atmosféry, která je neskutečné těžká a zaprášená. „Pain:Noise:March“ tedy zůstalo nezaslouženě zapomenuté, ale po dvou letech, co bylo vydáno, jsme se dočkali poněkud překvapivé novinky. Kvarforth už nejspíš neví coby, takže si ke svým stávajícím projektům přibral i odpovědnost nad vokály v dosavadně instrumentální podobě tohoto alba, což je také nepochybně důvod, proč byla distribuce této reedice převedena pod Avantgarde Music. Reklamní a komerční stránku tohoto tahu nechejme na pokoji, Hjarnidaudi si beztak trochu toho věhlasu zaslouží.

Na předchozí podobě skladeb se tedy nezměnilo vůbec nic, jen byly přidány texty odzpívané již zmíněným všeumělem. Zde se skýtá otázka, zda album nezačne být obletováno jen proto, kdo na něm dělal vokály, jak už to u občas u oblíbených umělců bývá. Myslím, že to bylo tak trochu i úmyslně, neboť Avantgarde poslalo do světa zprávu o nové hudební sérii „Niklas Kvarforth Presents…“, kde se bude jednat o reinterpretaci klíčových alb jeho života a Hjarnidaudi, nedoceněný projekt jeho blízkého přítele Vidara, má být prvním dílem.

Ale zpět k hudbě. Pro ty, co „Pain:Noise:March“ neznají ani v té původní podobě, tedy pár slov na úvod. Deska obsahuje tři ultradlouhé skladby, takže pokud nejste stavěni na meditativní a dronovou muziku, která dosahuje rychlosti závodního hlemýždě a postrádá jakoukoliv energii, rychle ruce pryč. Její míra stravitelnosti je však díky melodiím o mnoho vyšší než výplody takových kapel jako SUNN O))) či Khanate, takže Hjarnidaudi nic není ani pro zaryté vyznavače hudebního randálu. Zbývá nám tedy zlatý střed, a to lidé, kteří by rádi tuto extrémnost poslouchat začali, ale neví s čím odstartovat, přičemž hrubozrnná odnož tohoto stylu jim zatím není příliš po chuti. Deska obsahuje mnoho ozdob, které ji dělají výjimečnou, není to jen monotónní bzukot jedné kytary, ale několik linek zaplétajících se do sebe s různou intenzitou a podbarvením, takže i bez pomoci kláves z toho vylézají skladby velmi hutné a zajímavé. Tu a tam můžeme zaslechnout i ambientní podmaz mírně industriálního charakteru, který dodává na hloubce a uvěřitelnosti, ale prim samozřejmě hrají strunné nástroje a nějaké to ojedinělé plácnutí do bicích. Každá skladba stojí na úplně jiném námětu, který je rozváděn po celé délce tak, aby na jejím konci vygradoval a zarazil posluchače hlouběji do křesla. Riffy se zásadně neopakují a užité akustické vybrnkávačky postrádají jakýkoli obvyklý romantický nádech a dokonale sedí k chladu alba.
Teď tedy ta nová, vokální složka alba. Když jsem se tuto novinku dozvěděla, poněkud mě to zarazilo, protože „Pain:Noise:March“ už jsem znala div ne nazpaměť a nedovedla jsem si představit, jak by se tam ty vokály mohly vecpat, na desce jsem žádná hluchá místa nepozorovala. Ale mýlila jsem se, Kvarforth odvedl dobrou práci a jeho škála nejrůznějších vzdechů, stenů, šeptů a pochmurného řevu do hudby skvěle sedí. A co víc, ještě ji podporuje. Dokázal se zajímavě vyjádřit i bez toho, aby svým egostickým přednesem smazal ten základ, který velice dobře dokázal existovat i bez něj.

Mé hodnocení tedy bude mířit vysoko, třebaže to někdo nemusí chápat. „Pain:Noise:March“ není album pro každého, není zapamatovatelné ani vtíravé. Obsahuje dávku originality a nadhledu, a je výborné s Kvarforthem i bez něj.

K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Informace o článku

Seznam skladeb: 1. Pain 2. Noise 3. March

Oficiální stránky: Hjarnidaudi Národnost: Norsko Label: Avantgarde Music Rok vydání: 2008 Hodnocení : 8,5/10

Informace o článku: Přidáno: 06.01.2009 Přečteno: 297x Napsal: Ailin

Související članky

Komentáře