Myslím, že žádnému pravidelnému čtenáři neuniklo, že kapela < CODE > vydává nové album, hrdého nástupce „Nouveau Gloaming“. Dlouhé čtyři roky trvalo, než trojice hudebních vizionářů a bláznů dala dohromady materiál, který bude opět bořit zaběhnuté hudební zvyky a konvence. „Resplendent Grotesque“ je oproti staršímu bratříčkovi opět o několik kroků napřed a nutno podotknout, že se začíná nenápadně vzdalovat původním, black metalovým principům.Dovolím si tvrdit, že „Resplendent Grotesque“ je pro < CODE > něčím, jako „The Black Flux“ pro Virus. Obří odskok od základního principu, množství avantgardních motivů a mimo-žánrových vlivů. Otvírák „Smother the Crones“ na desce zastává úlohu jakéhosi spojovacího pilíře mezi debutem a novinkou. Stále v sobě nese dostatek black metalové agresivity a nepříčetnosti, avšak je bohatě protkán vlivy, které člověk mohl zaslechnout v ostatních projektech členů < CODE >. První, co mě „koplo“ do hlavy, byl Kvohstův vokál. Nejde tak ani o jeho blackový projev (který podle Fastreda zní jako z Carpathian Forest), jako o jeho čisté polohy a zpěvné pasáže. Nevěřil bych, že se dokázal natolik vypracovat a získat takovou jistotu. V některých momentech je podpořen Vicotnikem, který zastává krom baskytary i úlohu druhého vokalisty. Člověk se ani nestačí divit, co se urodilo v hlavách této anglicko-norského formace. Následující skladba „In the Privacy of Your Own Bones“ přichází se svým vlastním konceptem, který startuje „novou“ vlnu < CODE >.
< CODE > si jako otrokáři osvojují dominantní vlastnosti rozličných hudebních žánrů. Daří se jim úspěšně zotročit rockovou dravost, doomovou melancholii a zasněnost, i avantgardní rozporuplnost. Pod práskajícím bičem zlého black metalisty se krčí členové spirituálních hnutí, starci meditující v kruhu nekonečnosti i elitáři světových náboženství. Z každé z těchto oblastí si < CODE > urvali ingredience, rozpoznávací znaky, které implementovali do svého konceptu. Během poslechu se tak posluchač ocitá v neustále se měnící bouři vjemů. Útok na náladu a pocity je masivní a až vtíravý. Neotřelé postupy i způsob vyjádření interpretů nadchne každého, kdo hledá opět něco jiného.
Když se zaměřím na jednotlivé součásti celku, nejpodstatnější rozdíl je samozřejmě v už zmíněném Kvohstově vokálu. Více prostoru dostávají čisté a vyzpívané pasáže, dle nich je samozřejmě uzpůsoben i styl kytarové hry. Kvohst svůj přednes dostává až do „andělských“ poloh, které jsou v přímém kontrastu s jeho opačným, ďábelským projevem. Vytváří tak poměrně impozantní střet protikladů, který je podobně využíván i v samotné hudbě. Tvrdé a neúprosné rifování je často konfrontováno lehkými melodiemi, které se snaží odkaz zlého black metalu posunout na jinou, pozitivnější a emotivnější rovinu. Z počátku se může zdát nahrávka mírně rozpolcená a špatně pochopitelná. Po nějakém čase však začíná získávat potřebnou hloubku a hlavně drive, který k poslechu téměř nutí.
Posledním příjemným překvapením byl přizvaný bubeník Adrian Erlandsson, který za sebou má už pěknou řádku kapel a zkušeností. Oproti nudné rutině, kterou předváděl kupříkladu u Cradle of Filth, zde má možnost ukázat svůj potenciál a cit pro podkreslení hudby. Asi netřeba říkat, že jiný bubeník by to mohl zahrát jinak, možná lépe, možná hůř. Tak nebo tak, Adrian odvedl slušnou práci a přínos je velmi uspokojivý.
Stále jen chválím a chválím. Ano, ono to z mého pohledu ani jinak nejde. Samozřejmě se najde pár negativ, která však budou, podobně jako chvála, velmi individuální. Někdo může desce vytknout předvídatelnost a vypočítavost, někoho může začít po třicátém poslechu nudit. Já však nemám žádné výtky, které by měly nějak snižovat výsledné hodnocení. Beru desku takovou, jaká je, jakou ji < CODE > chtěli a jsem naprosto spokojený. Poslouchám „Resplendent Grotesque“ už dlouho a stále se jí nemohu nabažit. Koncept, kterým se vydali, mi je příjemný a hlavně působí velmi originálním a neokoukaným dojmem. Pro mě je to zatím jedna z nejsilnějších desek, která v roce 2009 spatřila světlo světa. Už aby byl říjen a já měl možnost skladby z novinky slyšet v živém podání. Doufám, že se to kapele povede stejně dobře jako na blyštivé placce.
