Vážení čtenáři, je mi velkou ctí vám představit desku, která mě jako jedna z mála tento rok opravdu překvapila a svým způsobem i vyrazila dech. Co víc, jedná se o českého interpreta sídlícího ve Slaném. Hlavní mozek kapely navíc účinkuje ve dvou velmi zásadních českých kapelách (ano, je to PANYCHIDA a STÍNY PLAMENŮ). Jméno Honza Vaněk některým čtenářům možná nic neřekne, ale jeho alias Lord Oblomov už zřejmě ano. Teď vám musí být už zcela jasné, o co v mé dnešní recenzi půjde. Konečně nastal čas, aby se pod redaktorský drobnohled dostala deska „Communitas (Deconstructing the Order)“, která před měsícem vyšla. Pokud jste četli report z posledního Metal Swampu, naznačil jsem v něm, že jsem doposud hudbu OBLOMOV neslyšel. A to jak starší počin, tak i novinku. K té jsem se dostal hned po jejich vystoupení na Melodce. To, co OBLOMOV na pódiu předvedli, mě přinejmenším nažhavilo. Když jsem si pak desku pustil doma, přišlo rozčarování a doražení (v kladném slova smyslu - pozn. autor). Ano, dalo by se říct, že jsem byl knock-outován již prvním poslechem. Nebudu asi přehánět, když řeknu, že to, co se na „Communitas (Deconstructing the Order)“ objevuje, nemá v českých poměrech obdoby.
Pokud jste novinku ještě neslyšeli, budete asi zvědaví, co je na ní tak unikátního či jiného a originálního. Jednoduše, co na jiných nahrávkách není. OBLOMOV si totiž razí cestu, která kříží tvrdý metal (hlavně melodický BM, ale najdeme tu samozřejmě i vlivy ostatních metalových odnoží) s poněkud nezvyklými, dalo by se říct až pozitivními, prvky. Vím, že toto vysvětlení zní mírně komicky, ale nevím, jak jinak bych nástroje a jejich využití v hudbě OBLOMOV popsal. Martin Hora totiž kromě basy obsluhuje i nástroje jako piáno, saxofon, didgeridoo, bonga a další nástroje, jež míchá přes klávesy a notebook. Výsledné spojení ve mně totiž v žádném případě nevyvolává negativní emoce, jak je u black metalových kapel zvykem. Právě naopak. Z hudby je cítit nadhled, s kterým byla tvořena a radost z hudby a její prezentace. Honza mi sám řekl, že album zní tak, jak si představoval na začátku. Z jeho pohledu jde tedy o spokojenost. A z mého? Nápodobně!
Hudební koncept na „Communitas“ je velice různorodý a pestrý. Dělá to samozřejmě ono množství nástrojů, které je do kompozic vloženo. Ale samozřejmě jde i o motivy a nálady jednotlivých skladeb. Od poněkud smutnějších, či řekněme spíše vážnějších skladeb, až po veselé a jednoznačně pozitivní záseky. Dočkáme se pomalých pasáží, středního tempa a jak tomu je v BM zvykem, i nějakých těch agresivnějších sypaček. Kytary krom klasického riffování občas zabrousí i do akustičtějších pasáží a ve většině skladeb jdou ruku v ruce s Martinovými doplňky. Posluchač se tak může těšit na podkreslení kytary kupříkladu saxofonem, jindy se zmítá v klávesových aranžích piána nebo syntetizátoru. Těchto „zvuků“ najdeme na „Communitas“ opravdu mnoho. Nemůžete se pak divit, že tu a tam hudba „ujede“ někam, kde by ji žádný metalista neočekával. Koho by třeba napadlo do své muziky zakomponovat pazvuky z nějaké domorodé vesnice v pralese? Podobných nápadů je na desce plno. Splynutí elektroniky s chorály, varhaních recitálů s bongy atd. Podobných „uchyláren“ (v dobrém slova smyslu) na desce najdete mnoho.
Tak nějak si Honza s Martinem představují experimentování s extrémní metalovou hudbou. Nebojí se využití spousty netypických nástrojů, ale samozřejmě i originálních nápadů. Osobně musím konstatovat, že jich je na desce tolik, že by mohly tiše závidět i některé zahraniční avantgardní kapely.
Bohatě stačí vyslechnout první dvě, tři skladby desky a bude vám jasné, co mám na mysli. Něco podobného v ČR ještě skutečně nebylo. S jakou grácií dokážou kombinovat a mixovat nejen nástroje, ale i styly a motivy. Honza se s Martinem střídají i na vokálech, což představuje další velmi pestrý prvek hudby. Honza se stará o „zlou“ stranu vokálu, kdežto Martin využívá čistých a zpěvných poloh. Jako speciálního hosta se povedlo zlanařit i vokalistu z Vulture Industries - Bjornara E. Nilsena. Ten přispěl svým vokálním umem ve dvou skladbách. Což samozřejmě příjemně album oživuje.
Stále mě napadají další a další myšlenky a pocity, které se k desce vážou. Zaslechnu nějaký motiv, který ve mně okamžitě vyvolá nějaké přirovnání, které bych vám rád sdělil. Ale můj čas a místo v této recenzi se pomalu ale jistě krátí. Navíc bych nerad čtenáře připravil o možnost si tyto detaily najít sám. Uzavřu tak tuto recenzi chvalným konstatováním, že se kapele OBLOMOV povedlo vytvořit velice povedenou, originální a na české poměry velmi vydařenou deskou, která by, myslím, dokázala obstát i ve světovém měřítku. Podobných kapel je přeci jen pořád málo a ne každá dokáže být natolik kvalitní, přesvědčivá a netypická. Všechny tyto vlastnosti „Communitas“ má. Za což samozřejmě chválím. Tuto nahrávku bych rád doporučil každému čtenáři Mortemu, neboť si myslím, že si zaslouží zvýšenou pozornost.
