 Toto album mi je jedním z největších překvapení, které jsem kdy na hudebním poli zažil. Umocňuje to především fakt, že k Hel jsem se dostal čirou náhodou, když jsem se sháněl po stejnojmené rockové kapele. Překonal jsem původní zklamání z mého omylu a dal se po nějaké době do poslouchaní. Vzpomínám si, že prvně jsem si pustil třetí a snad i moji nejoblíbenější skladbu, která mě přímo uchvátila svým čistým zvukem, překrásnými, na klávesy hranými melodiemi a svou absencí jakékoli výrazné monotónnosti. Ihned bylo jasné, že Hel si u mě své čestné místo najdou.
Album obsahuje nespočet kladných a za zmínku stojících momentů, které nejednou evokují některou z veličin na scéně – ať to jsou již Fintroll díky brumli, s kterou se zde také párkrát setkáme či Summoning se svými epickými pasážemi, které nás ve čtvrté skladbě přinutí zírat do blba a poslouchat s otevřenou hubou :-). Pátá skladba nám zase dokáže, že se Hel dokáží poprat i s emocemi a nabít jimi ve výsledku neobvykle silnou skladbu.
Zmínil jsem se o skutečně dobrém zvuku celé nahrávky, ale chtěl bych také pochválit vokál, který je schopen zaujmout velkou škálu poloh. Od skutečně přijemného “skřehotu” (toto vyzdvihuji především) přes hluboké zahřmění, až po čisté pasáže. Tempo je také velice proměnné. Nejsou vzácností black metalové sypačky, stejně tak jako vybrnkávající kytara nedávající prostor čemukoli tvrdému a neuhlazenému a to je to, čím jsou Hel především schopni zaujmout, téměř nic netrvá tak dlouho, aby to začalo nudit. Tomu ovšem na pohled neodpovídá stopáž skladeb, která je v několika případech nad šest minut. Celé album trvá hodinu a je nám tedy servírována nadstandartní, ovšem výtečná porce.
Je velmi těžké psát o něčem, co na mě udělalo skutečný dojem a proto je obtížné k dílu přístupovat kriticky. Snad jedinou, ovšem malou výtku mohu vznést k pasážím, které obsahují čistý, pro pagan metal typický vokál, jež mě zde příliš nepřesvědčuje a oproti neobvykle přijemnému “skřehotu” není nějakým účiným balzámem na uši.
Hel je z nějakého neznámého důvodu po neprávu neznámá kapela, která je, ač jí tvoří pouze dvě persony, schopna tvořit díla skutečně průbojná a svěží. Jejich inspiraci bych hledal všude možně, jistě bych se však pozastavil u Bathory, Falkenbach a dalších podobných spolků, ve kterých ovšem není k nalezení ta neuvěřitelná klávesová lehkost, kterou nám Hel nejsilněji představí ve své osmé skladbě Der See, při jejíž poslechu se skutečně cítím jako bych se vznášel. Je to dílo podmanivé, hodné poslechu od každého fanouška metalové hudby, protože nabízí vše, po čem může posluchač dychtit.. Minulý rok kapela vydala nové album, které jsem ještě boh*žel neslyšel :'(.
|
