Finskou neznabožnou sebranku Horna není důvod představovat, jako není potřeba udávat, že za 12 let své existence vydala celých 28 počinů. Existuje však další věc, jež je o těchto finech všeobecně známa. Ze zmiňovaných 28 desek, je plných 11 formou split alb. Ani letos nezůstala kapela své pověsti nic dlužna a krom výborného dlouhohrajícího alba Envaatnags Eflos Solf Esgantaavne /taktéž recenzovaného na Mortemu/ vydala další 4 splitka. A protože dvě z nich obsahují jen po jedné skladbě od každé kapely, rozhodl jsem se, že vám je představím obě najednou.
Jako první jsem si po boku Horny vybral ruskou kapelu BlackDeath. Abysslooker a Para Bellum mají na svém kontě také 4 split alba. Ale narozdíl od finů, za celou svoji historii. Horna si na tohle splitko vybrala skladbu s názvem Vihan Stigmat. Poněkud méně čitelný zvuk než jsem od Horny zvyklý nám přináší půl šesté minuty dlouhou skladbu, jež obsahuje všechny přednosti ryzího black metalu. Nelidský vokál, štiplavé kytary, rychlé, agresivní riffy, pečlivě ukryté melodie /dá-li se to tak nazvat/ a čistá a upřímná nenávist. Skladba přibližně v polovině zpomalí, až téměř zastaví, zmonotóní, zapomene na vokál a nechá vás v transu. Jako bomba na vás pak znovu udeří plnou silou. I když jsem od Horny slyšel i lepší věci, musím ji za tohle opravdu a upřímně pochválit. Rusové zvolili skladbu Unkeusche Träume. Opravdu velmi zkreslený zvuk alá norští Ildjarn na albu Sons Of Northstar, se znatelně utopeným vokálem je hlavním znakem téhle písně. BlackDeath jsou s finy stylově vcelku spříznění, a tak není divu že na nás z hudby těchto rusů promlouvá namísto nějaké propracovanosti hlavně opravdu velká nenávist a zlo. Občas mi skladba evokuje i norské Burzum. Škoda jen toho utopeného vokálu. Pomyslným vítězem jsou pro mne tedy o fous Horna.
Číslo dvě dnes nese split album s italskou smečkou Tenebrae In Perpetuum. Atratus, hlavní postava této mladičké kapely fungující teprve od roku 2003, si na sebe vzal velké břímě v podobě split alba s takovou kapelou jako je Horna. A postavil se k němu jako opravdový bojovník. Pojďme se ale nejdřív opět podívat, co že nám nachystali pánové z severského města Lappeenranta. Skladba nesoucí břímě v podobě téměř nevyslovitelného názvu Unohdetut Kasvot, Unohdettu Ääni zaujme hlavně střídajícími se pasážemi s vokálem a bez. Začátek skladby postavený na dvou hlavních opravdu silných riffech, střed miřně monotóní a konec opět silný /stejně jako na split s rusy/, je ještě o krůček blíže k dokonalosti než Vihan Stigmat. Italský kousek mne pak plně překvapil. Od pro mne téměř neznámé kapelky jsem nečekal žádné zázraky. Opak byl pravdou. Neskutečně mrazivě nazvučené kytary vás provázejí celou skladbou Un Sogno Oscuro a při poslechu vám vskutku mrznou palce na nohou. Skladbu vyzdvihuje především dost akutní feeling a pravá, ničím nezašpiněná třeskutá atmosféra. Těsně před druhou minutou se na vás vyvalí na prdel posadivší riff. Tohle všechno podloženo neskutečným vokálem je opravdu maximální mazec. Nejenže Tenebrae In Perpetuum bez problémů převálcovali mé pocity z BlackDeath; ba co víc, minimálně se kvalitativně a hlavně feelingem a atmosférou ryzího ug dotáhli na finy a pokud nejsou lepší, jsou minimálně na stejné úrovni.
Co víc dodat. I když nechápu postoj Horny ke split albům, jsem rád, že jsem si tyto mohl poslechnout. Dva opravdu kvalitní songy Horny mne potěšili a Tenebrae In Perpetuum mne zarazilo do židle!
|
