 K prvnímu demu slovenského jednočlenného projektu Korium se velmi ráda a často vracím, neboť mě tento počin vskutku zaujal. Jak jsem uvedla, vše má na svědomí jeden člověk říkající si Koronas, který v roce 2003 oficiálně tento ambientně blackový projekt založil. Na svém kontě má ještě split s názvem "Heathen Brotherhood" s dalšími dvěma slovenskými bandami – Algor a Hromovlad, live vystoupení z Blanska a další dvě dema nesoucí názvy "Hradby Samoty" a "Tma Pred Smrťou".
V recenzi se nebudu věnovat dílu jako celku, nýbrž se krátce pozastavím nad každou skladbou. Nečiním tak z důvodu, že by se jednotlivé písně od sebe měly nějak rapidně lišit, jde mi o to, abych vystihla náladu, kterou mi každá z nich evokuje.
Po ryze temně ambientním intru přichází mrazivá smršť v podobě první skladby nesoucí stejnojmenný název - "Mrazivá noc přináša pokoj". Řítí se ve velmi zběsilém tempu, kdy náš sluch nejvíc upoutají přerychlé automatické bicí, které jsou ovšem na celém demu použity velmi nešťastně, řekla bych. Zní uměle a jsou jediným, ale poměrně významným „černým puntíkem“, který mi kazí jinak dosti příjemný poslech. Zahleněný vokál zní jako výkřiky dravé šelmy, která v nejtemnějších zákoutích lesa trhá svou kořist.
Další skladba "Zima" pokračuje ve středním tempu a její pozadí příjemně dokreslují ambientní tóny.
"Tisíce kráterov" opět vypaluje obrovskou silou a nese se v tempu, jež by srdce člověka jen těžko uneslo. Vše trvá jen minutu a už přichází má nejoblíbenější věc na tomto demu s poetickým názvem "Runové Tajomstvá Pokryté Snehom". Zde Koronasovi relativně i rozumím (snad to není zkreslené tím, že text je uvnitř k dispozici:-) Konečně si plně vychutnávám správnou ponurou ambientní náladu a za zavřenými víčky odhaluji tajemství zimního lesa.
Nu, romantika končí a celé demo uzavírá "V Mesačnom Svetle", což je čistě ambientní skladba, která všechna tajemství ukrývá zpět do temných skal, kam není radno nikomu vstoupit.
Jak jsem již zmínila – bicí podle mého silně a místy nepříjemně přehlušují ostatní nástroje. Zde bude také největší problém se zvukem, kdy automat nepřirozeně proniká do sluchovodů. Kytara se zmítá za hustým oparem, který ji balí do syrového hávu. Ve všech rychlejších skladbách postřehneme ambientní melodie pouze v pozadí, zatímco v pomalejších jsou příjemně dominantní. Vokál se nemění, akorát se přizpůsobuje tempu písní. Zvuk je dobře čitelný, ale také silně zahleněný, což umožňuje vnímat pravou UG atmosféru.
O Korium mohu říci, že mě při každém dalším poslechu něčím překvapí, každá věc se poněkud liší od jiné, totéž mohu prohlásit i o živém vystoupení.
|
