Jako první vtrhla na pódium děčínská formace SEKHMET. Její členové nasadili laťku vysoko, takže by si snad i náhodný kolemjdoucí mohl rychle udělat obrázek, co zde může tento večer čekat. Co s týče nazvučení, tak žádné větší výhrady nemám. Prostě to byla palba, která se od SEKHMET očekává. Na menu byly songy jak z aktuální placky „Opus Zrůdy“ tak i starší kousky, kde nemohla chybět „Poprava“ s tradičním „gas intrem“. Zažil jsem skutečný kolotoč smrti, při kterém symbol křesťanství dostal od těžké obuvi zavyučenou. Sice se nekonala „pekloshow“ plná plamenů a krve, která byla k vidění loni na Hell Fast Attacku, ale i tak svou práci odvedli brilantně. Jako třešničku na dortu, která mě donutila naběhnout až k pódiu a pořádně si provětrat své imaginární háro, byla performance songu „Under a Funeral Moon“ od Darkthrone. Původně jsem čekal „In The Shadow Of The Horns“, ale vůbec mi to nevadilo, spíš naopak.
Po občerstvení se mi naskytl celkem překvapivý pohled. Na pozadí pódia se pnula vlajka ONDSKAPT. Říkal jsem si: „Co to má být za systém, že headliner hraje jako druhý?“ Ale než jsem se rozkoukal, bylo mi vše jasné. Poněkud krkolomným způsobem se přes ní sápala vlajka SOMRAK, které se asi moc nelíbilo, že za ní už jedna je. Po chvilkovém úsilí se jí podařilo ukotvit. Sice byla trochu nakřivo, ale byla tam.
Slovinský SOMRAK hned ze začátku důkladně zasmrděl kouřem celý sál. Dalo se však na to zvyknout a po chvíli jsem to už nevnímal. Jejich tvorbu bohužel příliš zmáklou nemám a playlist tam po nich buď nezbyl, nebo byl klasicky zase někdo rychlejší, takže se vyjádřím spíš ke kvalitě jejich představení. Z počátku mě párkrát vyděsil přepálený zvuk, který na mě úplně štěkl (nebo to bylo schválně?), ale pak už vše probíhalo v rámci možností music clubu Hoodoo, který se ukázal dle mého názoru v dobrém světle (i co se nápojů týče). Každá správná black metalová akce se neobejde bez trhání svatých knih, které pak musí co? – no hořet. Vokalista SOMRAK vystupující pod tajemným pseudonymem J.D. byl tímto materiálem vybaven, čili vystoupení bylo kompletní. Dokonce nám ho zpestřili i popelem.
Ať se však SOMRAK snažil sebevíc … Na kapelu, která následovala, to rozhodně nemělo. Řecko – britská formace THE ONE ve mně zanechala největší zážitek večera a patřičně jsem se na ně vyřádil. Kdo by byl řekl, jakou nesvatost dokážou napáchat dva muzikanti. Z počátku jejich vystoupení vypadala na nějaký temný drone – doom. To vše přešlo do kapitálního nářezu plného čiré blasfemie. Už jen děsivé samply udělaly dohromady s kouřem takovou atmosféru, že frontman s dlouhým jménem „I“ by nemusel ani hrát, jen dělat na pódiu show. Hábit s kapucí, kterou za celou dobu nesundal, i když mu muselo být solidní vedro, stahováky a obrácený kříž – to byly jeho hlavní atributy. Plazil se po zemi, svíjel se v křečích, třímal v ruce obrácený krucifix. Když se přidaly bicí, kytary a děsivý vokál, bylo mi jasné, že to, co zde slyším a vidím, jen tak něco nepřekoná. Ostatní část publika sice nebyla v takové euforii jako já a pár dalších, ale já si to vychutnal s přehledem i za ně. Zajímavý moment byl, když začal inhalovat kouř z jakési nádoby. Tu mi dokonce podstrčil pod obličej (smrdělo to kapitálně), tak jsem mu do toho místo nasátí omamné esence jen foukl. Toto mi oplatil zlým pohledem a už mě dál tou jeho podivnou baňkou nečastoval. Na podvědomí působil ničivě jeho „smích“, který doprovázel většinu skladeb. Jak se z kouře vynořili, tak i zmizeli při závěrečném outru z desky „I, Master“.
Praze se tedy znovu dostalo té cti hostit black metal takového formátu. Když jsem opouštěl s Wurdulakem značně posilněn klub, byl jsem plný dojmů a naprosto spokojen s tím, co jsem ten večer mohl vidět. Sice jsem měl zálusk na nějaké triko THE ONE, ale bohužel žádný jejich merch nebyl k dispozici, takže snad příště. Potkal jsem spoustu známých lidí, kteří již – jak se lidově říká – patří k „inventáři“ těchto akcí a mohl s nimi po nějaké době zase poklábosit. Na zastávce s příhodným jménem „Perunova“ jsme nasedli do taxíku jeli skrz deštivou Prahu se drobet vyspat, doopravdy jsme to již potřebovali …
