 Opět budu psát o slovenském projektu, který se nezapomenutelně zapsal do duší mnoha z nás. V minulé recenzi jsem se vrátila do roku 2003, kdy Koronas vytvořil dílo první nesoucí poetický název „Mrazivá noc přináša pokoj“. Nyní uvádím demo velice aktuální a řekla bych, že pro mnohé zcela neznámé, jehož název je hrůzně zvěstující. „Tma pred Smrťou“ je demo oděné do přenádherného hávu...mluvím samozřejmě o obalu CD, na němž se svíjí několik kreslených postav v útrpných pózách, připomínající divadelní postavy. V závěru minulé recenze na Korium jsem zmínila, že každý další výtvor tohoto projektu je svým způsobem ojedinělý a naprosto odlišný od tvorby minulé. Jinak tomu není ani u „Tmy pred Smrťou“. Opět se setkávám s dílem sobě vlastním, které nikterak hudebně nekopíruje demo minulé a už vůbec ne předminulé. Tolik na úvod.
„Tma pred Smrťou“ nám servíruje celkem tři skladby, avšak člověka neznalého maniakálně dlouhých skladeb by podle délky celého dema napadlo, že se jedná o skladeb mnohem víc. Mluvím o délce téměř třiatřiceti minut, z čehož ovšem jen devatenáct a půl minuty zabírá skladba třetí. To ve mě okamžitě budí velikou zvědavost, překonám touhu poslechnout si hned skladbu poslední a po pořádku si demo začnu přehrávat. To co se začne linout z reproduktorů je velice a velice depresivní a monotónní. Nacházím klasické postupy využívané v misantropickém black metalu, silně zašuměný zvuk, v němž lehce rozeznávám jednotlivé melodie, Koronasův typický vokál...do toho všeho samozřejmě temně ambietní podkreslení, které dodává skutečnou atmosféru celého díla. Myslím, že Koronas tvoří podobné ambientní melodie jako se mu výborně dařilo u prvního dema, takže pokud znáte "Mrazivou noc"...určitě zde objevíte podobnost. To ovšem zmiňuji jako velice pozitivní prvek, neboť díky tomu bezpečně poznám, s kým mám tu čest.
Toto demo se nese ve středním, místy pomalém tempu a zvuk bych v klidu přirovnala k Geliebte des Regens od Nargaroth. Stejně zašuměná kytara, tvořící velice podobné melodie, v pozadí plechové bicí a vkusně zapadající vokál, který se opět vynořuje odněkud z lesa :-). Povětšinou je upřímně zoufalý, dohání mě k slzám, skutečný skvost... Poslední skladba je pomalá, akustická, jednotlivé postupy se opakují stále a stále víc...najednou se však mění, znenadání...nahání mi podivný strach. Celou tuto bezednou propast uzavírá kytarová vyhrávka, která odráží všechno šílenství a ducha celého počinu.
Demo má neuvěřitelně silnou atmosféru, vyjadřuje všechny pocity člověka...od bolestivé agónie, po úlevnou radost. Při zaujatém poslechu bych už možná mírně popřela své prohlášení o totální rozdílnosti mezi všemi demy. Nacházím zde totiž mnoho podobnosti, která ovšem není zjevná a dá se objevit, pokud budete opravdu naslouchat.
|
