 Katharsis – nemálo používané jméno pro kapelu, což je evidentní už jenom díky tomu, že v Německu existují rovnou dvě. Právě té black metalové budu věnovat tuto recenzi. Katharsis vznikli v roce 1994 a od té doby si až dodnes drží status ortodoxních satanistů, kteří tomuto „náboženství“ věnují texty, možná i své životy, ale především tvoří v jeho jménu hudbu. A nutno říci, že ji tvoří výborně. Na jejich kontě se blýskají tři plnohodnotné počiny, více ovšem natáčejí splitka s podobně smýšlejícími kapelami…(např. také s Nhaavah) a podílejí se na různých kompilacích, jako například „Black Metal Blitzkrieg“ apod... Nemohu si nevšimnout vzájemné kooperace, která v Německu funguje, jelikož kapely tohoto stylu společně tvoří, propagují se a podporují jedna druhou. Nevím, zda existuje rivalita mezi jednotlivými bandami, ale domnívám se, že v tomto nejčernějším stylu ne. Přestože mnozí znalci BM považují za perlu v tvorbě Katharsis jejich první album s názvem „666“, budu recenzovat album poslední, album, které zdobí letošní rok, který se pomalu chýlí ke svému konci, album, jehož název zavání značným zoufalstvím a beznadějí.
"World Without End" tvoří v podstatě jedno neměnné značně rychlé tempo, které působí velice destruktivním účinkem, jakoby chtělo způsobit praskání lebek a totální mašírku mozku. Celý tento pocit umocňuje také délka skladeb, která není právě typická, neboť se pohybuje v rozmezí sedmi až sedmnácti (!) minut. Zvuk působí plechově, místy mění vokál a kytary v brutální jekot, táhne do výšek, ale udržuje nástroje tzv. v jedné lajně. Kytary se pouští do divokých sól, bicman řeže do bicích tak neúnavně a silně, až mě z toho „sluchy přechází“… Vokál je naprosto perfektní, frázování bezchybné, sem tam se pohybuje v zoufalých výškách, naříká, směje se…působí na mě velmi agresivně a zašuměle, přesto je často dost srozumitelný. Paradoxně se jako nejpomalejší píseň ukazuje stejnojmenná a poslední „World Without End“. Nuže, pravdou zůstává, že vzhledem ke své délce (zmiňovaných necelých sedmnácti minut) může být koncepčně rozdělena a Katharsis v ní mohou ukázat to nejlepší, co v nich pro toto album je. A mohu podotknout, že zde opravdu nezahálí a hrají si s nástroji a zpěvem jak jen to jde. Střední tempo dovoluje kytaře, aby zahrála riffy, které připomínají chladnější severský black metal ve stylu Darkthrone. Jinak mi ale zima při poslechu rozhodně není, dá se říci, že se spíš ocitám na místech, kam se obyčejnému smrtelníkovi málokdy chce…na místech, kde se člověk zuby nehty chytá čehokoli, aby se nezřítil do vroucí lávy či aby nedovolil hladovým impům sežrat ho zaživa :-).
Celý počin je tedy v podstatě jedna velká chaotická „výhružka“, nekompromisní black metaloví Katharsis útočí svou vrozenou německou silou a dopřávají nám poslech kvalitního syrového satanášského blacku. Nechtěla bych však Katharsis zařadit mezi klasické představitele tohoto stylu, jelikož i přes povrchní jednoduchost, se za jejich hudbou nachází mnoho experimentů a složitějších postupů. Katharsis tímto albem potvrdili své vůdčí postavení na poli německého nesvatého černého kovu a nepochybně si zaslouží nést status kultu, pro svůj nemalý přínos celé scéně.
|
