 Třikrát sláva Sepulchral Productions! Po Allově recenzi na výborné Sombres Forêts, se nyní těmito řádky dostáváme do styku s dalším koněm z malé, ale velmi nadějné stáje jmenovaného vydavatelství. K této dvojici by se klidně mohl připojit i spolek další, Niflheim. Zvláštní je fakt, že tato trojice si je něčím podobna – neservíruje obyčejný black metal, hudba je obestřena aurou originality, představuje pro zámoří něco méně častého a v žádné se nenachází více než dva hudebníci. Rozhodně to nejsou všechny poznávací znaky, nicméně, řekl bych, že ty hlavní.
Sombres Forêts a Niflheim si ale stojí více po boku, kdežto Forteresse číhá kdesi v ústraní (či popředí?). Nevsází na depresivní kompozice, textový obsah je také odlišný. Forteresse totiž patří k málo v zámoří vídaným, silně nacionalistickým, kapelám. Na tento postoj jsme, jakožto posluchači, více přivyklí kapelám z východu, popřípadě Norska. Spousta těchto uskupení je hrda na naturiu své země, na její minulost. Kanada, potažmo její francouzská část, v těchto ohledech nemůže tolik ztrácet. Má své dané kořeny, vykonané činy, na které můžou být místní bez debat v jistých ohledech pyšni. Problém bude tedy v lidech. Přitom v zámoří, převážně v USA, jsou obyvatelé tak hrdí na svou příslušnost, že bych těžko hledal přirovnání...
Ačkoli jsem byl z Sombres Forêts velmi nadšen, a kapela se zařadila mezi mou pětici nejoblíbenějších v Kanadě, Forteresse převrátili všechny předpoklady vzhůru nohama. Doslova hýčkají posluchače opojnou atmosférou, kytara kouzlí party, které samy o sobě zní stejně atmosféricky jako za použití kláves. Není tedy zcela možné odlišit či rozpoznat všechny instrumenty, jenž jsou na albu použity.
Melancholie, vláčnost, vzletnost... pravá přízviska pro koncept „Métal Noir Québécois“. Forteresse neničí, neexperimentuje, nesnaží se o to, aby nahrávka zněla přelomově. Pocity, vyjádřené na albu, jsou čisté, zosobněné tužby dovedené ke spokojenosti.
Zvuk není vůbec čistý, ale právě tento „defekt“ dává atmosféře možnost uzamknout posluchačovo srdce. A klíč zahodit. Jakési vzdálené shluky melodií, náhle se přibližujících, mizících. Tak povědomých, přesto neotřelých.
„Métal Noir Québécois“ zní v podstatě agresivně, velmi black metalově, ale velkou část tvorby objímají epické a monumentální pasáže. Vokál vypráví příběh zašlých časů a převádí vzpomínky v živé obrazy.
Zajímavostí je, že některé počátky skladeb jsou doplněny folklorními záznamy, což jen umocňuje velkolepost debutu, znatelně od sebe kompozice odděluje a vrhá na posluchače jakýsi dojem klidu. Ten čiší zároveň i z celého alba. Nedá se rozhodně říci, že při poslechu „Métal Noir Québécois“ se člověk ocitne někde na propasti bytí. Naopak. Forteresse dávají naději a vzdávají hold. A proto se tento debut řadí, společně s „Summon the Age of Supremacy“ krajanů Godless North, mezi to nejlepší, co jsem kdy ze zámoří (Quebecku určitě) zaznamenal.
Při poslechu „Métal Noir Québécois“ vámi prostoupí nejen atmosféra zašlých časů black metalu, ale začnete dýchat s místním folklórem a historií.
|
