 Ačkoliv se black metalová scéna stylizuje do silně "anti-trend" pózy, nelze pochybovat o tom, že má své, řekněme, oblíbené druhy image... Zprvu jsme zde měli ortodoxní satanisty, kteří z vyceněnými zuby běhali po lesích, mávali klacky a nepochybně strašili nebohé občany, kteří si chtěli akorát dopřát trošku toho odpoledního joggingu. To však s postupným vývojem přestalo pány muzikanty bavit (dost možná i kvůli výsměchu okolí) a každý se postupně začali snažit, jak být true opravdu na dřeň a tím pádem to konečně nandat pokrytecké společnosti. Jedna skupinka se rozhodla, že když zlo, tak opravdové. Zahodili pentagramy, natáhli hákové kříže a šli znovu uhánět po hvozdech, tentokráte nikoliv za účelem kultu smrti a temnoty, ale za navrácením se k "bílé pohanské tradici". Mezitím si jiná sorta black metalistů řekla, že už je vlastně nebaví pozorovat okolní temnou přírodu za sprintu s kyjem v ruce a tak se zastavili, nasadili aristokratické vzezření a prohlásili se za "black metalovou elitu". Začali se zaobývat filosofií, objevili duševní hledisko věci a rozkročené grimasy nahradili zamyšlenými výrazy v temných pokojích. Evoluce je ovšem nezadržitelná a tak postupně začali i někteří NS postupně nasazovat učené pohledy a užívat intelektuální vhled do tematiky. Ideální příklad takové kapely jsou kupříkladu Sigrblot, kteří své texty čerpají s předválečné rasové filosofické literatury. A podobně znale se i snaží vyhlížet italský "one-man" projekt Mors Summa.
Výtvor to pro mnohé neznámý, disponující zatím dvěma demy a dnes recenzovaným full-lenght albem z roku 2001, nesoucím název "Europa Europae". Navenek vyhlíží jako cosi opravdu speciálního, ať už latinským názvem, citáty z Vergilia na domovské webové stránce a i ingrediencemi, které se opět hrdě odvolávají na antickou minulost domovské země (což je jedině dobře, neznám nic směšnějšího, než, když se někdo prohlašuje za nositele tradice, se kterou vlastně nemá vůbec nic společného). To vše vypadá opravdu zajímavě, dokonce i intro je, ačkoliv nepříliš osobité (průměrně zkušený uživatel Reasonu by zvládl lepší), příjemně navnazující. Což ovšem následuje po něm, je tak neuvěřitelně true, rozuměj nudné, až to posluchače překvapí. První věc, která díky své dominantnosti na nahrávce vystoupí do popředí, jsou samplované bicí, které sypou klasický blackový beat, připomínajíc tak sice rotační gatling, ale které jsou zároveň velmi ploché a postrádají ony "zpětné háčky", které se do konzumenta zaseknou a strhnou ho s sebou do rychlopalného tempa. Působí tedy velmi uměle a jakoby stojí "mimo hudbu", zkrátka neplní svojí "hnací" funkci. Kytara zde, je věc velmi rozporuplná, zní neuspořádaně, nedá se řádně identifikovat, ostatně škatulka "nevýrazná" taktéž pro ni není od věci. JENŽE: Stačí se mírně zaposlouchat do onoho nezáživného ruchu (což vyžaduje jistou dávku soustředění) a světe div se, ony se pod vrstvou bordelu skrývají velmi slušné melodie! Rozhodně s velkým potenciálem... Nezbývá tedy, než se zeptat: Proč je výsledek tak zprzněn? Těžko říct, možná, že autor neměl toliko zkušeností se zvukovou produkcí, což ovšem částečně neguje i fakt, že hudebníkův pozdější výtvor "Pax Deorum" zní v podstatě stejně, beze změny. Možná chtěl zůstat "pure and uncompromissing", což mu samozřejmě neberu, každý má právo na ortodoxnost, ale pokud to pohřbívá album, nevím, nevím... Vždyť hudba se dá dělat kvalitní i při undergroundovém postoji, viz např. Lutomysl. Jediné, co jakž takž na albu "neuráží", je vokál. Jednoduchý, mírně zkreslený, nic světoborného. Do hudby i občas zaznějí syntetizátory, které ale už ničemu nenapomáhají.
Pokud mám sečíst všechny hodnoty, vychází u mě Mors Summa silně podprůměrně. Nechci být neuctivý, ale zkrátka mi "Europa Europae" nemělo co nabídnout a obávám se, že nenabídne ani ostatním. Śkoda, předpoklady by pro to jistě byly, stačila by trocha snahy...
|
