 Kdo náš plátek čítá nějaký již ten pátek, zajisté si vzpomene na rozhovor s balkánskými černotepci The Stone. Tento zlověstný kolektiv je v českých končinách pojmem ne zcela neznámým a to z rozličných důvodů, obsahujíc například kamarádšoft s karvinskými Inferno, který vyvrcholil i společným live EP "Triumph - Dark - Brotherhood" (vyšlo v poměrně nedávné době u Undercover records), dále i živé vystoupení na kultovním Open Hellu a hlavně v neposlední řadě vskutku vyvedené předešlé album s názvem "Zakon Velesa".
Pozornější ze čtenářů si bezpochyby také vzpomenou na Kozeljnikovu avizi v interview ohledně nového alba "Magla", (pro ostatní, normální a přirozeně zapomětlivé čtenáře cituji: "Nadcházející novinka “Magla“ je ještě více svojská, s řádnou porcí temné a agresivní atmosféry, brutálnější a techničtější."), která zněla vskutku silácky. Nyní se mi onen výtvor otáčí v mechanice a na mne je tento výrok konfrontovat se skutečností. Pánové si hodně vytahovali kšandy... Nuže, vydržela jim tato pověstná pomůcka k držení kalhot nebo zkrátka praskla?
Nebudu déle šponovat napětí, aby neprdly šle mé vlastní a po dramatické odmlce (jako stvořené pro reklamní spot) mohu s sebejistým úsměvem prohlásit: "Stounům (uff, to zní jak nejmenovaná skupinka fotrů) rifle stále visí!" Tedy alespoň v mých očích, respektive uších... "Magla" jest album na poslech poměrně složité, technické, se sklony k "deathovosti" a hlavně dosti přeplácané... A to může být pro kapelu dvojsečný meč z hlediska přijetí u posluchačů. Riffy, tempa, rytmy, melodie, breaky, na první poslech je toho zkrátka trošku "moc" a rozhodně ne každý to ocení.
Přiznávám, že při tom prvním jsem byl z tohoto počinu trošku zmaten, vše se střídalo, postupovalo dál a já měl místo jednolitých písní spíše dojem jakéhosi pomyslného "katalogu", sestávajícího z hráčských momentů. Ovšem to byl první dojem (který naneštěstí mnohdy udává náš následný přístup k věci). Nebyl jsem však odrazen a ačkoliv jsem podobný muzikální přístup nikdy extra nevyznával, pustil jsem si CD znovu, zaposlouchal se hlouběji... A ejhle! Ono mě začalo neskutečně mrazit v zádech, což je vždy dobré znamení. Netrvalo dlouho a mé nadšení začalo dosahovat skoro extatických rozměrů. Ať už vynikající, mrazivé a temné (On ten prevít Kozeljnik měl nakonec pravdu!) melodie nebo fantastické bicí (technika všechna čest), tato nahrávka mě zkrátka bavila (a baví). Nadchla mě tak, až ani nevadil fakt, že většina melodických linek se objeví v písních jednou, maximálně dvakrát, poté jsou nemilosrdně zahozeny a nastupují další a další. Ba naopak, poslední dobou si i uvědomuji, že ona "nakombinovanost" (chaotičnost není to správné slovo, řekl bych) je dokonce i k dobru věci, nenastupuje nuda a The Stone vrhají do našich uší stále jiné hrudky černé rudy. Kytary s basou jsou zde ukázkou hráčské profesionality, ale neustále si udržují ono syrové vyznění (třeba oproti takovým Sonic Reign, které už kráčí jinou cestou) a stále nám dávají znát, že posloucháme undergroundové uskupení. Dočkáme se mnoha potemnělých nálad, není nouze o urputnou tvrdost, ale ani o pár kapek melancholie. Bubeník nerezignuje na "tatatatatata, přechod, tatatatatatatata, přechod" a svojí hrou se klidně stává jednou z dominant "Magla", vynikající, barvitá rytmika. Obligátnímu black metalovému vokálu se nedá také co vytknout a ostatně Srbština zní poměrně zajímavě, i když mnohdy to není ani poznat.
Vynést nyní objektivní verdikt rozhodně nebude snadná věc, mnoho lidí bude argumentovat, že toto dílo je věcí veskrze nudnou, na jejich uši "moc deathovou" a divnou. Nedivím se jim, mé dojmy by mohly být klidně podobné. Ovšem, když akceptujeme onu osobitou složitost, která je nyní The Stone vlastní, shledáme "Magla" takové, jaké je: Zamračené, Studené, Technické, Brutální, Atmosférické. A to se přeci v black metalu cení, ne?
K recenzi poskytl: Folter Records
|
