Desolate, jakožto bývalý člen Pestilential Shadows (na album „Cursed“ bych měl napsat recenzi v nadcházejících měsících), uchopil otěže muzikotvorby pevně do svých rukou a stojí tak na úrovní jedinců, kteří jsou sami proti celému světu. Má to ale i své výhody, člověk se nemusí na nikoho ohlížet a opravdu, když se hudba líbí jemu, je to ta největší satisfakce. To, že posléze přijde úspěch u posluchačů a nějaké to poplácání po zádech, je již navíc. Alespoň pro ty, kteří se tím tak obhajují.

Je 22:45 a jsem plně ponořen do alba, které se pyšní vyrovnanou a vyloženě se hodící stopáží. Narozdíl od kapel, které dokáží tvořit třiceti-minutové skladby, a totálně bez efektu podotýkám, se Funeral Mourning soustředí na délky, které člověka nevyčerpají monotónností, ale „energií“, kterou do vás vlívají. Zpočátku jsem byl přeplněn stavy, kdy mnou hudba proplouvala a já vnímal pouze ji, postupem času jsem si ale uvědomoval, že se lze také pohybovat a odlepit prdel od zpocené kožené židle. Zesílená produkce, dlouhé a nic neříkající pohledy z okna, představa opuštěné krajiny. Motivů, které se při poslechu debutu v posluchači vystřídají, bude nespočet. Neboť tato hudba je vrcholem obrazotvornosti. Když si konečně uvědomíte přítomnost reality a její vteřiny budou nemilosrdně kráčet dál, pochopíte, že jste byl, jakožto posluchač „Utopen v samotě“. Ve světě, jehož pánem je Desolate...

... je zbarven tmavě modře, možná černě, nevím přesně, nelze naplno otevřít víčka, procitnutí se stává utopií... Velmi klidné, nic nerušící a chytlavé rytmy, člověk proplouvá melodiemi, které vytvářejí auru velmi kvalitní melodiky. Evokují mou představu, očekávání. Čekal jsem jednoduchost, ale naštěstí je stavěna tak silně, proplétána tak hustě, že postrádá smysl být svým pánem. Bicí zpomalují, zrychlují... Ne, lžu, to jsou pouze představy, jen smyšlený pocit, který tlačí na hrudi jak tíha osobnosti. Libovolně tedy vzkvétá, zmírá, ale vlastně se drží stále stejný. Vokál je téměř postradatelnou částí debutu, neboť 90% obstarává hudba sama – a to podotýkám – hudba, která je dovedena místy do opravdu slibně znějících poloh. Nehledal bych ale ve Funeral Mourning umění, nýbrž snůšku pocitů, které na člověka zaútočí kdykoli a bez očekávání.

Jediné, co bych albu nakonec výrazněji „vytkl“ je účinek - klidně se totiž může stát, že se po 37-minutách stane z vašeho dne nesmysl, který se bude nořit ve svých základech a vy budete jen opětovně chtít poslouchat ta tajemná hřmění v dáli.
Je 00:04 a docházím k verdiktu, že Elysian Blaze v Austrálii už nevítězí tak jasně, Funeral Mourning se pomalu staví na úroveň, pomalu, ale jistě!
Hodně zmaru, přátelé...

Informace o článku

Seznam skladeb: 1. Winds Of Unknown Existence 2. Drown In Solitude 3. Your Waters 4. Sounds Of A Dreary Sea 5. Misery Cloaked Under Decayed Flesh Národnost: Austrálie Label: GoatowaRex Rok vydání: 2007

Informace o článku: Přidáno: 13.05.2007 Přečteno: 230x Napsal: Fastred

Související članky

• 27.08.2007 |  Funeral Mourning  (Rozhovor)

Komentáře k článku