Lepší název pro ruskou kapelu snad ani vymyslet nelze. Ještě teď si s radostí vzpomenu na tradiční ruské pohádky o statečných carevičích, zlých saních a smrtonosných Kostějích. Zkrátka Rusové tohle umějí. Málokdo by si však v takových devadesátých letech pomyslel, že právě tyto legendy (pohádky), ožijí v rukou ruských chasníků, a to v ruku v ruce s metalem. Nástup folk-pagan metalu znamenal pro všechny hudebníky z východu šanci se prezentovat něčím neobyčejným, něčím po čem se znudění „západní“ posluchač pídí. Do této kategorie rozhodně patří také tato nahrávka, která je už sama osobě „odsouzena“ k jedinečnosti. Stejně tak jak byly plné pokladnice udatných ruských junáků, podobně majestátně je postavena hudba IVANA TZAREVICHE.
Album „Idu na Vy“ je koncepční a svým obsahem „kopíruje“ stovky dalších uskupení, připravujících se na krvavou bitvu, která nemůže končit ničím jiným než vítězstvím slavného národa. Co se týče hudebního obsahu, dovolil bych si tvrdit, že má hodně společného s posledním albem finských TURISAS, kterým jsem tak trochu vyčítal až „nestylové“ koketování s power metalem. Ruské seskupení je na tom podobně, zároveň se však nebrání dalším hudebním odnožím a to jsem věru nečekal. Samozřejmě, kapela ve větší míře těží z vlastních kulturních tradic, veškeré zpěvy jsou v rodné mateřštině, se kterou si navíc pěvec Naumov doslova pohrává. Role Ivana Careviče, podněcujícího ostatní válečníky k boji mu sedí jako ušitá. V tomto ohledu je kapela naprosto přesvědčivá.
Dalším překvapením je naprosto fantastický zvuk. Nahrávka je tedy velmi „načinčaná“ až se mi někdy zdá, že to kapela s tou „voňavkou“ trochu přehnala. Některé melodické skladby se staly až moc uhlazenými a začíná z nich čišet pop metalová bramboračka. Pod fousy mi nejde především prázdná ukolébavka „Folk and Cry“. Tvořit hudbu do předem připraveného textu totiž není žádná legrace. Často se stává, že do logicky posloupného příběhu musí být zakomponována i nějaká ta „vata“.
Ani „Idu na vy“ tak není v tomto ohledu stoprocentní. Na druhou stranu jsem nějakou bezchybnost ani neočekával a možná právě proto jsem touto deskou spíše překvapen. Snaha o vytvoření kvalitního dílka tu bezesporu je. Najdou se tu např. kousky, kde IVAN TZAREVICH zabrousí skoro až do hard coreových lesů a právě tato nečekaná tvář celou novinku silně osvěžuje.
Sekané kytarové riffy v „Plug-Ugly“ s folkovým podkladem v pozadí jsou vskutku velmi zdařilým pokusem, kterak tuto skladbu ozvláštnit. Podobný „tah na branku“ najdete i ve skladbě „Pursuit“, kde se navíc objevují nečekaná kytarová sóla, do kterých jsou vsazeny zvuky klavíru. Také skladba „Fight“ je velmi zajímavá. Atmosférou mi připomíná Big Bossovu první sólovku („Q7“), nabízející podobné stylové kotrmelce. Za nejlepší opus však musím po hříchu označit závěrečný pochod „Go, Russia“, připomínající válcování napoleonských vojsk v přímém přenosu.
„Idu na vy“ tedy mohu s čistým svědomím označit za vydařené, zároveň se však nemohu osobně zbavit jistých předsudků, pramenících právě z celkového konceptu, který zkrátka připomíná hrané ruské pohádky. Bezmezní obdivovatelé východu si však v tomto ranku budou nesmírně lebedit. Nechť žije „Mrazík Metal“!
|
