Nejsem si zcela jistý, zda promo, které se mi dostalo do rukou, nemá nějaký skrytý zlý úmysl. Mé první letmé seznámení s kapelou ve mně vyvolalo mírnou pochybnost, první puštění mírný šok a další poslech mě přiváděl do rozpaků. Chvílemi nevěřícně kroutím hlavou, občas podupnu nohou, avšak většinu času sebou škubu na židli a chytám se za vlasy. Třepu se, z koutku mi teče slina a kape na hrudník. Proč tohle všechno? Ještě jste asi neslyšeli tuhle nahrávku…

Kanadský „šílenec“ Scythrawl pro nás loňský rok připravil svoje debutové album "Depraved, Repressed, Feelings", které mluví samo za sebe. Album má zajímavě rozdělený koncept. Po startovní "zhnusené" skladbě přichází ambientní úvod pro skladbu následující. Takto se vyvíjí celé album. Ambientní vsuvky mají více přiblížit následující pocit, v tomto případě skladbu. Netřeba pochybovat o jisté mentální indispozici tvůrce. Nejsem odborník na depresivní, či sebevražedné blekárny, avšak tuším, že Scythrawl je dalším z mnoha jedinců, kterým bytí na tomto světě přináší jen samá negativa, a tak se snaží svoje trápení přenést i na nebohé posluchače.

"Možnost rozptýlení během křečovité existenciální projekce je přerušeno věčně skeptickým vnímáním vedoucím k hlubokému nepořádku, jenž se dá popsat jako ztráta všech metafyzických předpokladů. Na povrch vystupují jen nelineární a zmatené časové konflikty událostí a hlubokých pocitů, které napadají náš mozkový stimulační systém.."

Táhlá chraplavá kytarová myšlenka, přebíjející se s posledním tlukotem srdce. Negativita vystupující z každého následujícího tónu doprovázena agonicky znějícím, šíleně zvrhlým vokálem, jenž zní jako by se samotný vokalista topil v nějakém dalekém močále. Vokál je na celé desce opravdu hodně v pozadí a je kompletně přehlušen veškerou hudební produkcí, která se snaží být šílená co to jde. Avšak zde si šílenost pohrává spíše s hrůzou a bordelem. Záplava monotónních a ubíjejících melodií a rytmů se kombinuje s výraznějšími, avšak chorobně myšlenými nápady, které mají veškerou prázdnotu obohatit a posunout ještě víš na Chocholouškově škále. Vše doplněno dosti disrytmickou hrou na bicí, která se snaží udržet člověka při stavu vědomí a mučit jeho myšlenkové pochody. Scythrawlovi se skutečně daří potlačovat Vaše pozitivní pocity a velmi zvrácenou formou chaosu se snaží vštípit do Vašeho mozku narušenost. Občas mám pocit, že během nahrávání upadal do nějakých stavů nevědomí a tyhle skladby jsou toho výsledkem.

Neuvěřitelný zvukový chaos jako například ve skladbě "Love" či "Hope", vzniklý netypickými a ujetými (spíš by se dalo říct nesmyslnými) postupy, Vás svede na cestu nejistoty, jenž vede na samotnou křižovatku života. Počáteční zhnusení vedoucí k nepohodlnosti a potřebě pro externí lásku. Ta vytváří jistou naději, která degeneruje v nostalgii a vrcholí nekonečnou úzkostí. Přesně touto cestou se musíte vydat, pokud hodláte projít skrze "Depraved, Repressed, Feelings". Dostanete-li se až na samotný konec a Vaše mysl je stále při Vás, můžete se svobodně rozhodnout zda cestu zopakujete. Avšak každé další zopakování se může podepsat na Vašem prozatím normálním myšlení a najednou z ničeho nic z cesty sejdete a skončíte v tajemném bludišti, z kterého se dá jen velmi velmi těžce dostat ven. Já sám se nikde ztratit nehodlám. A myslím, že se nenajde moc jedinců, kteří by podobné výlety skrze shnilou krajinu duše tohoto blázna chtěli absolvovat vícekrát.


Tohle album na mě každopádně určitým způsobem zapůsobilo. Právě časté nesystematické postupy na bicí v kombinaci s nenormálními rify mě celkem i pobavily. Více na mě ale zapůsobila celá produkce desky, avšak tentokrát již v negativním slova smyslu. První poslech mě málem donutil desku nepouštět dál a napsat jen v jednom odstavci, že se to nedá poslouchat. Překonal jsem se a desku si pustil víckrát. Zanechala ve mně smíšený pocit, který se však láme na dvou neodlišných hranách. První je reprezentována neposlouchatelností a ta druhá jistým zájmem v tak ujetém díle. Takže pokud Vás nějakým způsobem udivuje ujetost a zvrácenost lidské mysli, zkuste to… Jinak doporučuji radši tuhle nahrávku přehlédnout.

Komentář redakce :

Existují lidé, kteří své špatné duševní stavy dokáží perfektně zhudebnit. Těch je ale bohužel minimum, proto převažují jedinci nikoli depresivní, ale spíše už jebnutí do hlavy, což je případ i tohoto Kanaďana. Když jsem si to album pustila, tak mi hlavou jen prolétla myšlenka ve stylu „co jsem komu udělala, že tohle musím poslouchat“, protože ten člověk už ani není vyšinutý, ale spíš totálně mešuge. Dle mého názoru by si ho měl odvést nejbližší ústav pro duševně choré a přivázat ho volskými řetězy někam, odkud by nemohl utéct a tím spíše se dostat k jakýmkoli hudebním nástrojům. Panstvo, hrůza! Řekla bych, že Scythrawl disponuje několika závažnými deviacemi, přičemž ta největší se nejspíš týká bicích. On tam totiž do nich mlátí pořád… ale kdyby je aspoň používal nějak normálně, to by se dalo skousnout, ale on do nich řeže stylem „rozzuřená zbíječka“, což k hudební harmonii samozřejmě nepřispěje. Když zrovna nebouchá do bicích, vyluzuje jakési pochybné melodie na kytaru, která vyvolává bolesti hlavy. A aby toho nebylo málo, okořenil to všechno naprosto šíleným odporným a nenormálním uječeným skoro punkovým vokálem, který je taky úplně všude a posluchačovi nedá chvíli klidu… Když se všechny tyhle aspekty sečtou a přidá se k nim ještě pochybný zvuk, hrůzná kompozice, opravdu hodně rádoby depresivní nádech, tak tu máme desku, se kterou i zatopit je málo.

Ailin

Informace o článku

Seznam skladeb: 1. Disgust 2. ...Leading to... 3. Discomfort 4. ...A need for external… 5. Love 6. ...Creating... 7. Hope 8. ...Degenerating... 9. Nostalgia 10. ...Culminating in... 11. Distress

Oficiální stránky: Ether Národnost: Kanada Label: Sepulchral Productions Rok vydání: 2007

Informace o článku: Přidáno: 02.02.2008 Přečteno: 188x Napsal: Dufaq

Související članky

• 12.03.2008 |  Aetherius Obscuritas  (Rozhovor)
• 16.11.2007 |  Aetherius Obscuritas - Víziók  (Recenze)
• 22.09.2006 |  Setherial - Death Triumphant  (Recenze)
• 20.07.2006 |  Setherial  (Rozhovor)

Komentáře