Kde jsou ty doby, kdy se člověk podíval na původ kapely a podle toho „mohl“ s poměrně dobrou přesností předznamenat možná hudební pozitiva i negativa. Od počátku tomu bylo tak, že pokud kapela pocházela ze severně položených území, většinou byla bez jediného poslechu vnímána jako kvalitní. Naopak tomu bylo u zemí blížících se středomořskému klimatu, o asijském kontinentu nemluvě. Dnes se však před vlnou vývoje a následné modernizace neukrylo nic. To mělo za následek odstranění jakýchkoliv bariér, ať hudebních či předsudkových. „Unio Mystica Maxima“, název desky kapely Malfeitor. Angličtina? Ne, latina, „mimochodem, je jí na desce mnoho“, už teď by se mohlo začít spekulovat odkud kapela pochází. Pokud vezmeme v úvahu „mrtvý“ jazyk jako stopu, logicky se dostaneme do Itálie. Je to tak, Malfeitor pochází z Itálie. Už předem bych rád upozornil, pokud Vám Malfeitor zní povědomě a hledáte spojitosti s Aborym, jste svým způsobem na dobré cestě. Malfeitor nebo-li M. Fabban je důležitá postava zmiňované kapely, ale naštěstí se jedná o naprosto rozdílné spolky. Dokonce i sám Fabban se ohradil proti tomu, aby se o kapele mluvilo jako o jeho bočním projektu. Snaží se tak vyhnout situaci, kdy se Malfeitor bude přirovnávat k Aborym.
Malfeitor bude s naprostou určitostí více po chuti těm, kteří vyznávají extrémní black metal bez industriálních a jiných „pachutí“. Malfeitor si mě získali především svou zběsilostí. Množstvím chvilek, kdy se držím všech výčnělků v pokoji ve snaze vyhnout se běsnící bouři a vzplanutí emocí. Je pravdou, že kapela je obsazena jen hudebníky, kteří již mají nějaké ty cenné zkušenosti.
„Unio Mystica Max“ je technicky velmi zdařilá deska, jen co je pravda. Zaujal mě především způsob, jakým byl vytvořen její zvuk. Velice čistý, vykreslující veškeré hudební postupy, ať už kytarové nebo bicí, promítá opravdu každé zachvění struny, každé prohnutí a roztřesení blány, nezapomínaje na vokalistovy výdechové proudy spojené s tvorbou hlasu. Jenže je vykresluje natolik čistě, že zvukově může deska působit poněkud omezeně. Ve spojitosti s celkovou přímočarostí a jasným konceptem alba to může spíš uškodit, ale na druhou stranu se nevyhýbám situaci „a následné spekulaci“, kdy můžeme mluvit o snadnější přehlednosti. Pokud jste tyto fakty zařadili do kolonky mínus tak jako já, vězte, že šlo o poslední negativní výčet k této nahrávce. Malfeitor přistoupili ke své prvotině (teda pokud vynecháme předcházející splitko s Amok) velice s nadhledem a můžu-li to tak říci, i s určitou dávkou elegance. Opravdu elegantní přechody a střídající se tendence záchvatu vzteku a melodií kroutících se okolo klubka z ostnatého drátu. K mé radosti se Malfeitor velice přátelsky snoubí se satanistickými dogmaty.
Lidově řečeno, „Unio Mystica Max“ je pěkně načuchlé čertovinou. Za zmínku určitě stojí poslední skladba, která se hned na první poslech liší od ostatních. „Black Magic Mushrooms“ se stala důstojnou poklonou norským industrialismům Mysticum a zároveň tečkou za tímhle poněkud bizarním dílkem.
Pokud tedy holdujete rohatým bytostem, zběsilému tempu a v popředí stojícímu jedovatému vokálu křičící „Ave Satan“, užívejte plnými doušky, stojí to za to.





