Padněte na kolena, pozemští červi! Přestaňte s fňukáním písní božích!
My, vládcové dálných galaxií, přicházíme,
neb my jsme kazatelé nových pořádků…
My přinášíme mystické poselství Smrti,
neb ona jest klíčem k životu věčnému mezi galaxiemi.
Křišťálovou řekou s nekonečným tokem.
Čas k žití je u konce, nastává čas Smrti!
Že to zní šíleně? Ale kdeže, takhle přesně na mne hudba NON OPUS DEI působí. Pánové Klimorh, Gonzo, Mateusz a Michal se nám tak trochu pohybují v mezihvězdném prostoru a nutno říct, že hudbu umí uchopit za správný konec.
Předně hudba téhle čtyřhlavé saně seká hlavy, nabývám tohoto přesvědčení už při poslechu úvodní "Beauty". NOD umí zatopit, převálcovat posluchače ultrarychým black metalem. Nemůžete minout bez povšimnutí kytary, které vám s každým riffem zajíždějí pod kůži, přesto prim v blackových pasážích hrají bicí. Ve všech polohách, ve výklepech, v přechodech. Gonzovy schopnosti jsou prostě výjimečné. O tom, že hudba ale nestojí jen na něm a že nejde jen o black metal mě přesvědčuje druhá "Ona jest kluczem", parádní, poněkud arytmická jízda, nazpívaná v rodné polštině. S klidem můžu prohlásit, že koketuje s jazzem, není-li přímo zvláštní odrůdou jazzu samého. Ovšem to by se dalo říci prakticky o každé skladbě, prazvláštní avantgarda na hranici jazzu a blacku. Technicky mistrně zvládnuté, do detailu propracované a přesto drtivé a masakrující. Krásnou ukázkou může být "A Plait of Spiral Galaxy" a hlavně následující "Alne". Neustálé změny tempa, jež z kdovíjakých důvodů nepůsobí rušivě, ale naopak velmi harmonicky.
Obrovský náboj celému albu dodává další neopomenutelný faktor, kterým je Kilmorhův hlasový projev. Jestli tohle není zpěvák, tak já jsem tureckým pašou. Vždycky jsem si myslel, že není možné střídat na přijatelné úrovni, která by netrhala uši, nějakých padesát poloh hlasu. No, pan Kilmorh mne spolehlivě přesvědčil o opaku. On skutečně zní v každé z tisíce a jedné polohy svého vokálu čistě, bez jakýchkoliv sklonů k falzetu. Ať už jde o šepot, murmur, growlingy, výkřiky nebo třeba čistý zpěv. Vše střídá rozumně a vyváženě. Rovnováha je dalším kladem aktuálního počinu. NOD pochopili, že základ všeho tvoří rovnováha. Kapela působí až neuvěřitelně vyrovnaným dojmem. Ač metal poslouchám poměrně dlouho a potkávám ledacos, málokdy jsem narazil na skupinu, která by ve všech aspektech svého konání zněla stejně kvalitně. Někdo je silnější v pomalých pasážích, někomu sedí vypalovačky. Chlapům z NON OPUS DEI je to prostě jedno a jsou si toho velice dobře vědomi, tak proč na album nezařadit zvláštnůstku v podobě industriálního remixu jedné z již odehraných skladeb?! A tak vznikla závěrečná "Saule's Dark Gift", třešnička na už tak parádním dortu, jakýsi bonus. Ne nastavovaná kaše, ale nefalšovaný bonus, stejně kvalitní jako zbytek desky.
Pokud se někdo zajímá o zápory tohoto počinu, budu ho muset zklamat. Nestává se to často, ale tady ať poslouchám, jak poslouchám, nenacházím slabé místo, deska je dotažená po všech stránkách. Vezměte black metalový základ, přidejte hodně muzikantského umění a vše vystavte meziplanetárnímu záření, pak zbytky složte v celek a celé to zahalte do hávu tvořeného křišťálově čistým zvukem… a ucítíte tu sílu šeptajícího Vesmíru… je to avantgardní, je to precizní, je to kosmické, je to krásné… je to "Constant Flow". NON OPUS DEI!
