Vnímání vjemů z okolí se u každého jedince výrazně liší. Ať už jde o vjemy hmatové, čichové či sluchové, vše je ovlivněno jedinečností každého z nás. Jinak tomu není ani u zmíněného sluchového vnímání našeho okolí. Zvuky i hudbu každý z nás slyší jinak. Na spoustě věcí se dokážeme shodnout, ale vždy se najde mnoho elementů, které vycházejí z objektivního úsudku každého z nás, který je vysoce ovlivněn nejen povahou člověka, ale jistě i jeho inteligencí, vkusem, nadáním či třeba i zvráceností.Proč ale tohle všechno vůbec rozebírám? Především proto, že každý asi dokáže jednotlivé kapely zařadit do různých „škatulí“, které jsou v poslední době často omílané a většinou nenáviděné. Tak či tak jsem si vždy pod pojmem Raw představoval tu nejčistší možnou formu zla a zvrhlosti v našem oblíbeném kovovém stylu. V poslední době jsem hledal něco na zkrášlení nudných chvílí a tak se mi do rukou dostala deska „Rest in Morbid Darkness“ od švédských PEST. Jistou zárukou kvality pro mě byl i jejich vydavatel Season of Mist, pod jehož křídly vznikají různé démonické a velmi kvalitní spolky. Poslední počiny této dvoučlenné formace byly poměrně kvalitně zašpiněné, ale nijak výrazně mě neoslovily. I pojem raw je v jejich podání trošku odlišný, než jsem byl zvyklý. Tudíž mi nezbývalo nic jiného, než zkusit co má novinka nabité v zásobníku.
Jistým prvotním zklamáním pro mě byl fakt, že jsem čekal rychlý nátěr v roušce šumivého a chraplavého garážového soundu. Ani jedno se moc nekonalo. Rychlých pasáží je na desce během její padesáti minutové délky dostatek, ale radši bych ocenil právě „bezduché“ sypání od začátku do konce. I zvuk není nikterak špatný. Ačkoliv kytary mají mírně zahlušený zvuk i šumivost, která často splývá s rachotem činelů, veškeré rify jsou velmi dobře čitelné. Dokonce se dočkáme i spousty melodických pasáží. Copak tohle je ortodoxní raw? Opravdu jsem čekal něco jiného. Pořádně si zasrat sluchovody špínou a vzruchy oscilujícími na samotné hranici zvukové snesitelnosti.
Možná to prozatím zní jako samé negativum proti těmto misantropickým Švédům. Avšak po několika posleších jsem se smířil s tím, že to, co jsem očekával, se nekoná a začal jsem svou pozornost tedy směřovat k tomu, co se mi servíruje do uší. Klepavé a poměrně i rychlé rytmy se střídají s pomalejšími, reprobedny ničícími zvuky. Basa vibrující s takovým naladěním, že blána mého trojpásmáku má co dělat (obzvlášť v závěrečné 14ti minutové skladbě The Lust for Cruelty). Jak jsem již nastínil, v občas neprostupném rifování se tu a tam objeví velice melodická pasáž, která ihned celou skladbu posunuje jiným směrem. Po celou tu dobu jste však trápeni prakticky stejnou polohou hlasu vokalisty Necra, který mimo to obsluhuje i kytaru a bicí. Celá nahrávka je jistým způsobem nekompromisně nahraná. Nedočkáte se žádného zázraku, či něčeho překvapivého. Ale i tak sem si dokázal pozornost udržet po celou hrací dobu. I když zmíněná závěrečná skladba mi připadne tak dlouhá jen kvůli natáhnutí celkové délky alba.
Když se na desku podívám s jistým odstupem, bez jakýchkoliv objektivních aspektů, není „Rest In Morbid Darkness“ žádným zázrakem, který by nadchl ucho náročnějšího posluchače. Deska je spíše vhodná pro vyznavače přímočarosti a jednoduchosti, nenávisti vůči všemu živému a lidskému. Vyznavači klasické formy BM budou jistě více nadšeni, než zhýralý posluchači novodobých promakanějších či avantgardnějších záležitostí. Vřele doporučuji na oddechovou činnost během domácích prací :-).
