Keep of Kalessin byli vždy kapelou neprávem se krčící ve stínu takových veličin jako Mayhem či Satyricon. Pro posluchače s alespoň základní znalostí scény byli vždy kovářem, který černé kovotepectví ovládal na té nejzasvěcenější úrovní. Kladivem mu byl “starý” kmet Frost a duši ovládal černý kouzelník Atilla Csihar. Před Armadou jsme se dočkali dvou dlouhohrajících, ovšem vskutku kvalitních děl, na kterých se vyskytovaly výše zmíněné “legendární” tváře. Dnes je ovšem všemu jinak. Jedinou známější personou je kytarista obsluhující také syntetizátor, kterým je Obsidian C.. Tento hudebník si vysloužil čestné místo na živých vystoupení kapely Satyricon, takže se staré vazby zcela nezpřetrhaly. Keep of Kalessin se svého řemesla chopili skutečně nečekaně a nebáli se ohánět silnými slovy, albu předcházela velká spousta superlativů, které jsme mohli zaznamenat na jejich stránkách a kapela dokonce vyprodukovala i “reklamní” videoklip, který očekávání jen prohloubil a i ten poslední “nevěřící Tomáš” musel v hloubi duše cítit, že na Armadě nakonec přeci jen něco bude. Kapela si nechala udělat skutečně působivé fotky, z nichž se jedna hrdě hlásí na obálce dubnového čísla Scream magazínu. Máme zde tedy další kapelu, která z hlubin nezaslouženého undergroundu hrdě vzlétla k nebesům?
Tito čtyři bojovníci, kteří nám již před nějakou dobou nabídli ochutnávku ve formě skladby “The Black Uncharted”, naštěstí nevybočili a celé album se nese v podobném duchu. Každá skladba se může pyšnit tolika výraznými prkvy, že by bylo hloupé označit Armadu za čistě black metalové album. Jejich hudba není stravitelnější než dříve, pouze na sebe nabalila spoustu překrásných a unikátních prvků, ať to jsou nevzácně se vyskytující “brnkačky” či skutečně epické části, kdy celé tempo zvolní a do popředí se dostane tak silný moment, že minimálně ten dělá z Armady jedno z elitních alb tohoto roku v rámci celé metalové scény. Zpěvák zvaný Thebon se skutečně nemusí cítit zahanben a celému spolku dělá čest, jeho vokál se nijak silně neodlišuje od pomalého a mrtvolného projevu Atilly a naopak se ke všemu může chlubit silnějším a udernějším zpěvem, který všemu dominuje.
Keep of Kalessin jistě splnili všechny sliby, naservírovali skvělé album, které má jak čistý zvuk, tak všechny složky dotažené k dokonalosti. Dokázali velmi dobře odhadnout moment, kdy skladba začíná nudit a v dané chvíli přicházejí s nějakou překvapivou pasáží, která vás vytrhne ze stereotypu a donutí vás otevřít pusu se slovy :”Ono jim to vážně ku*va šlape”. Za všechno bych uvedl čtvrtou skladbu, která po prvních třiceti vteřinách smete každého svojí neuvěřitelnou palbou bicích. Díky této a několika dalším složkám nejsem s to vidět na albu jakékoli “objektivní” zápory, po subjektivní stránce je to naneštěstí jinak. Kolikrát nuda, ač se to tak z předešlých slov nemusí zdát, předstihla překvapení a nejednou mě donutila zmáčknout “stop” a pustit si něco o kus dynamičtějšího. Několikrát jsem jen hudbu začal bezmyšlenkovitě vstřebávat a ze skvěle odvedené práce bylo ihned prosté a především nezasloužené pozadí.
Armada potvrdila dobré jméno roku 2006 a může se směle postavit vedle nových Satyricon a dle mého se tyčí vysoko nad The Cult Is Alive od DarkThrone. Sice mi Keep of Kalessin chvilkami evokují Chimeru od Mayhem, ale kvalitativně jí bezesporu překonávají. Doporučení bych věnoval všem, kteří v black metalu nehledají “zahuhlaný” zvuk a dávno zaběhlé tradice, ale uvítají každou změnu a především krok vpřed, krok k techničtějším polohám. Keep of Kalessin jedou a snad jim to pojede ještě nějakou dobu. Možná i oni budou brzy zdobit obálku místního Sparku!
