Již tolikrát jsem si pokládal otázku, zda-li bychom neměli být k demům nahrávkám začínajících hudebních spolků obecně shovívavější. Kolikrát se přeci jen jedná o jejich naprostou prvotinu, kterou se jim podařilo dát dohromady za mizivých finančních podmínek kdesi v útrobách své zkušebny. Demo nahrávky povětšinou produkují velmi mladá uskupení s minimálními zkušenostmi s nahráváním a postprodukcí, nezřídka kdy i minimálními zkušenostmi se samotnou hudební kompozicí. Měli bychom být tedy k demům začínajících hudebních spolků skutečně shovívavější? Zřejmě ano. Ale co když vyprodukuje demo mladá, leč muzikantsky zkušená kapela? Je umírněnost na místě i zde?
Infernal Desecration se sice na první pohled jako kapela zapadnuvší do předchozího odstavce tváří, nicméně jen do určité doby. Hlavním mozkem kapely jest Nebulah Frost, známý především z působení v Detonator 666 a dále nikdo menší než Vlad Blasphemer (Maniac Butcher, Detonator 666, Krvavá Práce, atp. atp.). Je nepsaným pravidlem, že pokud se v kapele nachází tento muž, bude se jednat o starou černě kovovou školu tak, jak ji známe z jeho dalších působišť. Další, víceméně nepsané pravidlo „pokud je v kapele Vlad, nemusíme se o jistou kvalitativní laťku obávat“ zde ale rychle bere za své. Role se nám tu totiž obrací nohama vzhůru. Nebulah Frost se kromě mikrofonu ujímá i veškerého hudebního „umu“ a pro Vlada zde moc místa není. Booklet uvádí pouze některá kytarová sóla…
Demo „His Kingdom Has Risen“ je především tím, čím by zřejmě být mělo, a to materiálem určeným ke hledání vydavatele. Pojďme se ale i my, obyčejní smrtelníci, podívat, co se děje „pod pokličkou“.
Dnes, po týdnu s „Has Kingdom Has Risen“ absolutně nechápu, jak jsem si kdy mohl myslet, že by Infernal Desecration mohli být kapelou byť trochu kvalitní. Pod záchvatem ortodoxnosti se mi pod ruce dostala špatná, opravdu špatná nahrávka. Mám co dočinění s naboostrovaným, bzučícím zvukem velmi primitivních kytar, které svými pseudoriffy ani z procenta nenaplňují pořekadlo „v jednoduchosti je síla“, které plno jiných uskupení vynáší do nebeských výšin. Basová kytara sice obsažena je, ale moc toho k poslouchání není, nelze ji téměř vůbec postřehnout. Nebýt jednoho klidného místa, kde kromě bicích a právě basy nic jiného nehraje, zřejmě bych basu zapsal do kolonky chybějících nástrojů. A tempo začíná stoupat. Infernal Descration a Vlad Blasphemer. Vlad Blasphemer a Krvavá Práce. Co by mělo toto spojení evokovat? Především kvalitně zvládnutou hru na bicí. Proč je tedy v Infernal Desecration pouze šíleně naprogramovaný automat? „Nejlepší“ na konec. V nepřehledném zvuku kdesi v dáli slyším alkoholický vokál, který ne a ne se za celou hrací dobu trefit do rytmu. Co bych dal za to, kdyby mi tento vokál trhal uši. Zde je to mnohem horší, přijde mi jednoduše k smíchu.
Vím, že dělat hudbu není jednoduché, a strhat ji se zdá naopak primitivní, možná až nepatřičné. Nepochopím však, jak někdo, kdo má již jednu víceméně kvalitní black metalovou kapelu (vydavatelství Infernus rex je tomu jasným důkazem – pozn. autor), dokáže vyplodit něco tak… otřesného, jako je právě Infernal Desecration. No, upřímně přeji chlapcům hodně štěstí s hledáním vydavatele, protože „His Kingdom Has Risen“ je po všech stránkách špatné demo. Mohlo na tom však být mnohem, mnohem lépe. Stačilo, aby se k němu Nebulah Frost postavil jako hudebník a člen protřelé a kvalitní kapely, nikoli jako patnáctiletý pubertální výrostek se slovem Satan na rtech a žádným hudebním umem. Nebo to snad mám chápat tak, že NF přišel k těm Detonator 666 jako slepý k houslím?
