Jedno unavené čtvrteční odpoledne, střední kocovina spojená s žíznivou konzumací vody, neustálými pocity nevolnosti a dojmu, jakoby mi nějaký dobrodinec přeleštil mozek elektrickou bruskou… A v tento požehnaný stav se vyrojil jeden opravdu šílený nápad, nefalšovaná snaha o recenzentský blitzkrieg; opsat novinku britské neofolkové legendy Death in June, která vyšla v čas psaní recenze předevčírem a která nese název „The Rule of Thirds“.
Nemá smysl příliš dlouho rozebírat minulost křenícího se totenkopfa v šestém měsíci, DIJ je skutečně klasikou a spolu s Current 93, Sol Invictus atd. jedním ze základů onoho svébytného žánru, jakým je např. Darkthrone pro black metal. Mající za sebou velmi solidní, často hojně kontroverzní kariéru, D. Pearce táhne neúnavně tuto kapelu dále, už celých 27 let!
Nuže, jak zní jeho další zářez? Když řeknu, že příznivce klasického neofolku, který se v první řade honosí hlavně akustickou kytarou, decentním hlasem a občasným, velmi mírným závanem elektroniky, potěší, budu velmi výstižný. V této frázi jsem totiž v podstatě popsal celé album. Lehká akordová hra se vším, co s sebou přináší, s přívalem rozdílných emocí, tónů a melodií. Zpěv, který pomocí reverbu dostává příjemný, zasněný nádech, nám sděluje rozličné promyšlené texty s obligátními odkazy na různá témata, nebo zkrátka plnící úlohu písňové lyriky. To vše obohaceno velmi skrovným a minimalizovaným množstvím samplů a elektronického odéru; máme zde vložené rozličné hlasy, elektro ruchy, ničeho však není příliš. I s málem se dá vytvořit hodně… Klasik Pearce zde tedy stojí s konzervativním chápáním tohoto žánru, navzdory současné pompéznosti Kima Larsena a jeho :Of The Wand and the Moon:, proti dekadenci Spiritual Front a Ordo Rosarius Equilibro. Ostatně, když pomáhal onen tradiční druh kompozice a zvuku utvářet, proč by jej nemohl prezentovat i dále, má na to ostatně právo, akorát naplňuje vytyčený program… Jak bych řekl: „Jenom klasik může tvořit klasicky.“ Zdánlivě jednoduchá věta, vyjadřující všechno.
Co tedy dodat? „The Rule of Thirds“ je vynikající počin, ze slohového hlediska mu klidně a rád udělím za jedna, z hlediska umělecké invence jej však musím pokárat: Toto již bylo slyšeno. Death in June mají venku nové album, nebe je stále nad námi, mrtví jsou stále mrtví a lev vedle beránka nesedí ani náhodou…
