Pokud se zajímáte o polskou scénu, či jste byli přítomni na podzimním pražském vystoupení kultovní formace Arkona, určitě vám neunikla kapela, jež se honosí názvem Moontower a funguje letos již jedenáctým rokem. Za tuto dobu krom dvou dem, ep a plnohodnotných nahrávek mají na svém kontě také dvě split alba. K tomu v pořadí druhému si přizvali své o generaci mladší krajany Taran, pro něž je to po dlouhohrajícím albu a demu teprve třetí nahrávka. Máme tu tedy srovnání dvou Polských generací. Na jedné straně Moontower s tváří od větru ošlehanou a na straně druhé Taran s pár chlupy na bradě místo vousů. Hodilo by se ještě připomenout, že splitko vyšlo před nedávnou dobou u Long Ago Records, kteří nám ho také poskytli k recenzi. Jako první se na ploše 17ti minut představují právě Moontower. Pokud nepatříte do té první škatule a s touto kapelou jste se ještě nesetkali, nevěšte oči v sloup. Belial, Seth, M.De Sade a S.Storm nabízejí k poslechu střednětempý, bzučivý a depresivní antichristian war black metal, jak se sami nazývají. Dle mého názoru nemá kapela hudebně daleko třeba od již zmiňované Arkony, či Endstille, jen svoji tvorbu podává tak, že působí na vaše sluchovody mírně jinačím dojmem.
Když pominu první skladbu, která působí více jako intro než jako plnohodnotná věc,zbývají dvě písně a cover. Každá z nich prezentuje Moontower v jiném světle. Zatímco Winter's Grim Essence je agresivnější, rychlejší a s větším tahem na bránu, Under The Banner Of Hatred působí depresivněji, pomaleji a utahaněji, nikoli však nějakým horším dojmem. Celkově splňují Moontower to, že se dá udělat nadprůměrné black metalové album i bez větší špetky nějaké originality či novátorství. Nic převratného je pro plno posluchačů lepší než-li přehnaná originalita. Abych nezapomněl, jako cover verze se nám tu objevila skladba Armageddon z black metalového období slavných švédských Bathory.
To Taran svoji plochu na splitku využili lépe, s žádným pseudointrem se nezahazovali a vlétli rovnou na věc. Osobně jsem se s touhle kapelou setkal poprvé až na Devil's Incarnation. Jejich švédsky střižený černý kov jemňounce propletený thrashovým nádechem je o něčem jiném než to, co produkují Moontower. Mno postup holt nezastavíš. Z těchto pánu sálá mladost, životnost, energie a síla. Projevuje se to hlavně v muzice která výborně kombinuje onu švédskou školu a přidává do ní ostatní ingredience. Nevychází z toho pak pouhá kopírka Marduk, Dark Funeral či něčeho podobného. U tohoto druhu hudby se ani nedá mluvit o nějakém těžkém primitivismu. Řekl bych, že je vše zvládnuto na jedničku. Jsem zvědav, kam se kapela dostane na dalších počinech, protože minimálně našlápnuto má vcelku dobře. A s tributem Gorgototh se pánové poprali také po svém, což se cení!
K recenzi poskytl: Long Ago Records
