Druhá třetina března. Každoroční oslavy jara, mezi které by se jistě dala počítat i tato sobotní akce, ale letos paní Zima nečekaně přerušila. Celé tři tradičně nejstudenější měsíce v roce o sobě nedávala téměř vědět, a až teď, když by všichni nejraději vycházeli ze svých domovů bez nutnosti brát si tu teplou věc zvanou bunda, udeřila. Koncert v pražské Chmelnici se tedy mohl bez problémů změnit z oslav jara na protest proti zimě.
Několik málo dní před samotným koncertem jsme se mohli dozvědět, že z předem nepředvídatelných důvodů nemůže vystoupit Moravská Zima. Na její místo ale nebyl nikdo oficiálně jmenován, takže zvuková zkouška Bloody Lair při mém pozdním příchodu byla takovým malým překvapením. A k mému pozdnímu příchodu… Už si ani nevybavím, kdy naposled začala nějaká mnou navštívená akce v době, na kterou bylo její zahájení avizované. I tady museli návštěvníci čekat oproti prognózám více jak hodinu navíc, tedy takový časový schodek, který se už dávno stal z výjimky pravidlem.
S hodinovým zpožděním jsou tedy prvními na pódiu Bloody Lair. Vcelku ortodoxní black metal určitým způsobem ovlivněný švédskou černou školou na poslech moc zajímavý není, nicméně na pódiu se kapela sympaticky snažila. Zvuk byl zdařile poslouchatelný, jak by ne. Zvukař by musel být hodně mimo smysly, kdyby se mu nepodařilo dát dohromady bicí jednu kytaru a zpěv v poslouchatelný výsledek. Nicméně Bloody Lair nedokázali ani za mák Moravskou Zimu nahradit. I přes značně nedotažené studiové nahrávky jsou moravané nejen hudebně, ale i na živo mnohem mnohem dále. Faktem je, že Bloody Lair se na pódiu prostě snažili, nicméně ani na přítomné nedokázali zapůsobit jinak než šedě, průměrně.
Moravská Zima ale přeci jen ten večer zastoupení měla, i když jen personální. Dvě třetiny kapely (jmenovitě Torham a Sarapis) totiž vystupují také ve folk metalové kapele Žrec. Tuhle slovansky zaměřenou kapelu se mi poštěstilo vidět vůbec poprvé a na rozdíl od dema „Nový věk pohanský“ mě ve výsledku celkem překvapila. Žrec zaujal hlavně pestrým setem poskládaným z vlastní nové i staré tvorby, jedné polsky zpívané skladby (jejíž původ mi vinou mé nepozornosti unikl) a coveru od kapely Nokturnal Mortum „Perun's Celestial Silver“, avšak s českým textem. Klukům celý set příjemně ubíhal, jejich hudba se dobře poslouchala a i od přítomných se jim dostalo nad míru bouřlivého ohlasu. Z nových skladeb se pak dalo jasně pochytit, že příští materiál by mohl být mnohem zdařilejší, než již zmiňovaná prvotina „Nový věk pohanský“, kterému se dostalo rozporuplných reakcí.
Nejočekávanější jméno večera znělo Hromovlad. Tato slovenská kapela se v naší republice ocitla již několikrát, nicméně se tomu dělo vesměs jen v její východní části. A pod tíhou starého pořekadla, že lidé jsou stvoření líná, plno z nich přivítalo Beelphegora, Mysticuse a spol. v Praze s neskrývanou radostí. Hromovlad si nechali trochu více času na přípravu kvalitnějšího zvuku, což se jim pak vrátilo nuceným zkrácením celého setu. A jaký že byl? Ta delší časová prodleva, která ještě natáhla už tak velké zpoždění, nakonec ani pořádně k ničemu nebyla, protože zvuk Hromovlad hlavně z počátku vystoupení byl opravdu, opravdu špatný. Postupem času se sice mírně vylepšil a i před pódiem od sebe šly jednotlivé nástroje rozeznat, přesto byl zvuk ve výsledku skutečně bída. Lehce tomu přisadila i kapela samotná, která se do některých svých skladeb pustila opravdu velmi vlažně. Nebýt chtíč fanoušků po této slovenské kapele tak velký už jen z principu, zřejmě by je kluci na svou stranu moc dostat nedokázali. Místy sice jejich hudba a výkony celkově šlapaly, na druhou stranu tu byla i místa, kde to spíše dřelo. Od Hromovlad jsem tedy čekal mnohem, mnohem více. Snad tedy příště.
Jako poslední kapela měla nečekaně vystoupit pořádající Slavorod. Tenhle tah lehce unikl mým chápajícím buňkám. Slavorod byla pořádající kapelou, měla tedy plné právo vystupovat až jako poslední. Leč je to kapela velmi mladá, v Exitu měla zřejmě své první vystoupení. Tah se právě díky tomuto faktu ukázal jako mírně nešťastný a většina návštěvníků opustila sál hned po Hromovlad a toto mladé uskupení si nechala ujít. Mezi nimi jsem byl bohužel i já, nedělní pracovní povinnosti a hodinové zpoždění udělaly své.
