Obsah bez formy je stejně nanicovatý, jako forma bez obsahu. Kvalitní červené víno rozlité na zemi také můžete slízat… Avšak určitě si ho nevychutnáte tak jako ze stříbrného poháru…Země tulipánů dala metalové hudbě docela dost. Možná by stačilo jmenovat legendu PESTILENCE, ale napadají mě další celkem velká jména - GOD DETHRONED, které považuji za jednu z nejlepších evropských kapel, co se týče spojení thrash-death-black. Pokud bych zjemnil, nemohu nevzpomenout třeba THE GATHERING, ORPHANAGE, případně geniálního Antonyho Arjena Lucasena se všemi jeho projekty. Obecně se v Holandsku daří deathu a doomu. Ovšem pagan a potažmo viking metal, ten už v těchto končinách až tak obvyklý není. Alespoň já jsem zatím na mnoho takových kapel nenarazil. A právě viking/folk metal je, nebo by alespoň měl být hlavní muzikální náplní septetu z Arnhemu zvící HEIDEVOLK – pohanský národ. Více zavádějící název si už asi nemohli vymyslet, možná právě proto kapela uvádí na svých stránkách, že je naprosto apolitická. Jestli je všechen ten mumraj otázkou komerce, či měli hudebníci nějaké problémy, na to bychom se museli zeptat kapely. Není to ovšem předmětem této recenze, takže k hudbě…
"Walhalla Wacht" začíná poměrně sympaticky hřměním a pohanským popěvkem v podobě zakomponovaného mikrointra v úvodní "Saksenland", jež se příjemně rozvine do melodické jízdy. Tahle skladba je naprosto v pořádku. Hmm, a tím bychom mohli skončit. Je totiž smutnou skutečností u téhle desky, že to nejlepší máme za sebou hned po první skladbě. Pokud by vydali single "Sachsenland" asi bych napsal, že je to velmi dobré. Jenže u druhé skladby žel zjišťuji, že vše pokračuje tak, jako by se vůbec nic nezměnilo. A lesní rohy to rozhodně nezachrání. Je to jakési holandské "hopsa hejsa do Brandejsa…". Tak nějak dobře zahrané, ovšem melodie pohybující se možná až za hranicí naivity. Vše je předvídatelné a tím pádem až nudné.
Deska plyne tak, jak začala. Tempo je ve všech skladbách takřka shodné a v rovině. Žádný výrazný nápad ani myšlenka a hlavně… přiznejme si to, snad s výjimkou titulní skladby, žádný náznak hitovosti. Což je věc zásadní, aspoň v mých uších a u tohoto stylu. Dobrá, při troše shovívavosti a s přihlédnutím ke kvalitnímu zvuku a Stefaniným houslím, kterých by mohlo být na albu využito i více, by se dalo od těchto řekněme nedostatků odhlédnout. Těžko lze ale odhlédnout od skutečnosti, že na albu zpívají dva vokalisté, z nichž každý má tak malý rozsah, že prostě nemůžou zpívat jinak než to předvádí. Smutné je, že jejich vokály jsou natolik podobné, že neumožňují jakékoliv využití jejich kombinací. Tohle je snad největší nedostatek celé produkce HEIDEVOLK. Ty hlasy totiž jen umocňují zoufalost alba a vytvářejí jen podporu pro skočné "ejchuchu", namísto toho, aby nějak zásadně měnily obraz alba. Kdyby alespoň jeden z chlapů pořádně zařval. Nejsem si jist, ale možná, že je deska zajímavá po textové stránce, možná se snaží něco sdělit, ovšem (ne)formu, již k těmto účelům Holanďané zvolili, já nějak ne a ne vystát.
Album je hladké, ploché a hladící. Jenže já si prostě zvykl na úplně jinou produkci v tomto stylu. Jen hladit mi u vikingského kovu, byť mixnutého folkem, prostě nestačí. Tato hudba, aby nějak působila, zahýbala emocemi, musí umět kalit vodu, rozpoutat bouři a posluchači tu a tam nakopat zadnici. Dere se mi pod prsty na klávesnici otázka: "Koho tím chce kapela oslovit, komu je vlastně "Walhalla Wacht" určené?" Jestli tohle může na někoho působit, tak možná na –náctiletého s metalem začínajícího posluchače. Mé nároky jsou však mnohem vyšší a album by v řeči čísel plnilo svůj účel tak na 40%, což je podprůměr. Čekal jsem víc, zatraceně víc.
Krvavé oko válečníka sic vzhlíží k Valhalle, leč jeho duše za zvuků "ejchuchu","tamtadá" a "hopsa hejsa" míří nezadržitelně jinam, do hlubin Helheimu…
