Člověk mnohdy nevěří svým bolavým očím. Před pěti lety kapela vydávala různá prohlášení spojená s jejím chodem prakticky jako na běžícím páse. Jednou tvrdila, že svou hudební činnost pouze na nějaký čas přeruší, podruhé se zmiňují o tom, jak činnost Septicflesh došla ke svému konci a navždy opouští tento svět. A podívejme se nyní, řečtí králové okultních věd vydali novou desku. Na jejich předposlední studiové zastávce jsme se pohybovali především ve vodách amosferického death metalu s náznaky black metalové brutality. Tentokrát je všechno jinak, především už neuslyšíme slastný vokál Natalie Rassoulis, která z neobjasněných důvodů na „Communion“ chybí. Další změnou je stylová rozličnost a prakticky i nynější neuchopitelnost. Mnoho lidí se snažilo Septicflesh po dlouhých pěti letech znovu zařadit k určitému stylovému zaměření. Symfonický metal, dark, black, death, power, heavy, všechny tyto prameny se nyní sbíhají do jednoho ramene, do „Communion“. Nejsilnějšími proudy jsou však stále death metal společně za účasti black a dark metalu. Přiznejme si, obrovský dojem a tím pádem i pomyslný obrázek vytváří obvykle i vokální projev zpěváka. Vokalista Spiros nabízí vysoce kvalitní chropot ve stylu brutal death metalových kapel. V mnoha případech ale na desce dominuje také mužský čistý zpěv. Brutální chropot je tedy doplňován líbivým melodickým zpěvem a stahuje tak pozornost k jemným melodickým linkám. Nejeden posluchač si však pustí první skladbu „Lovecraftś Death“, která je věnovaná tomuto literárnímu géniovi a podle vokálního přednesu okamžitě pronese „death jako prase“, přičemž zapomene na okolní hudební doprovod. I když v tomto případě je ono „přehlédnutí“ obrovským krokem vedle.
Septicflesh jsou mistry příčiny i následku a tak se nemůžete divit maximální pestrosti hudebních postupů, nálad a do určité míry i atmosféry. Nejvýstižnějším případem jsou hutné kytary a naprosto neočekávatelné přechody spojené s šílenými zvraty a prstolamy na strunách. V čem se však všechny skladby shodují, je extrémní nával energie a poněkud svižnější tempo. Kapela si ovšem potrpí i na mohutnou atmosféru a ta ať se občas odlehčí nebo naopak přichmuří, stále poukazuje na vysoký stupeň okultnosti. Zvuk je příliš hluboký a intenzivní, občas připomínající temnou mši. Ještě se minutku přizdržím u označení „symfonický“; používá ho mnoho kapel a každá z nich ho ukazuje v jiném světle či intenzitě. Septicflesh chtěli být v tomto ohledu opět krok napřed a tak si k nahrávání přizvali dvaatřicetičlenný sbor pěvců a jako bonus nakonec ještě osmdesátičlenný symfonický orchestr. Zajímavostí je, že orchestr i samotný sbor pochází z našeho hlavního města Prahy.
Za zmínku určitě stojí i lyrika, která se zabývá klasickou řeckou mytologií a potažmo i historií antického starověku, o čemž svědčí i výtvarná práce, která je ukázaná na přebalu desky. Novinka vyšla ve dvou druzích vydání - klasicky se všemi náležitostmi a také v limitovaném počtu speciálně upravené edice, která se pyšní nejen speciálním bookletem, ale i nějakou tou skladbou navíc. Zbývá snad jen doplnit, že v případě „Communion“ jde o nejprogresivnější a nejavantgardnější desku za celou historii kapely.
Po všech těchto řádcích je Vám určitě nad míru jasné, že mé hodnocení bude především kladné. Vždyť „Communion“ je víc než výborné a tento návrat můžeme skutečně nazývat pravým návratem, jelikož Septicflesh povstali z mrtvých.
Přivítejme tedy génie... Septicflesh přichází - pokloňte se, holoto!
