Vzletná hudba plná emocí proplétající se mezi vašimi prsty jako hedvábí, hladící každý zákrut kůže jako tisíce nožů. Postoj hrdého člověka chřadne při tónech, jenž po sedmi letech vyšly z Anglie. Smutný pohled se stává pouhou frází a zmařená láska vítaným společníkem. Vámi tolik milované pocity, jenž se zmítaly po léta vaším tělem, se postupně vytrácejí v závoji nadcházejících sekund… A dál, a dál, a dál…Je tomu zhruba rok, kdy jsem poprvé slyšel album, které mi svou zvláštností připadalo místy neskutečně stereotypní, jindy jsem zase pod návaly domnělé romantiky (která samozřejmě romantikou vůbec nebyla, nýbrž ztrátou) nechápavě hleděl vstříc zataženým žaluziím a odhrnoval záclonu. Hodiny koukal z okna a několikrát nezakrytě utíral slzy bez ohledu na okolí. Emocionální hudba byla vždy pro lidi tou nejzásadnější, a i právě proto je dnes mezi posluchači vítána než kdy jindy. Dvacáté první století je bezpochyby stoletím nucených depresí, neboť všechny měnící se faktory okolo nás si to jednoduše žádají. Hudba ale byla vždy chápána subjektivně… A jeden z další řady takových názorů na ni máte možnost právě číst.
Depresivní hudba má mnoho podob. Nemusí znít co nejtemněji, vokál může být různorodý a rifování klidně velmi odlišné a pestré. Ale taky nemusí… „Watching from A Distance“ je prvotřídní doom metalovou záležitostí, která stojí na kořenech, které kapela již dávno zapustila. Na prvním místě je hlavně neskutečně autentický vokál, jenž album zkrášluje do podoby, která je nezaměnitelná. Protahovaný, procítěný, hlasitý, tichý… Ale hlavně čistý, takový je. Kytarové party jsou vystavěny přesně pro hlas tohoto typu. Pokud bychom počítali hudbu a vokál jako dvě složky, tak nelze říci nic jiného než „jsou kontrastní“. Zatímco hudba je hluboká, vokál je na výši, bázlivý, zklamaný… Zní to jako poslední zamilovaná slova muže, jenž na vrcholku skály bezmocně spílá na ztráty životem zosobněné.
I sever silent moments
Building bridges with meaningless words
And only feel the distance further
Remember being happy in our silence
I wish that you were with me tonight
„Watching from A Distance“ nebuduje jen hluboký smutek, ale dle mého absolutně maří veškerou naději. Nemusí člověka vhánět přímo do jakýchsi depresí, nicméně fakt, že při poslechu vzpomínáte na rty, které už vám nepatří nebo na člověka pohřbeného hluboko pod zemí, je téměř hypnotizující. Warning stvořili album plné odkazů na minulost, vložili do něj hrst svého zklamání a dovolují vám, abyste kotouč naplnili svými prožitky a nestaly se z nich tak mizící vzpomínky.
Určitě mohou melodie působit poněkud stejně (hodně to ale dělá i zvuk), nicméně vokál vynahrazuje jakékoli nedostatky, které byste jinak postřehli častěji. Protože vy nepotřebujete znát důvod, proč jsou věci tak či onak. Musíte pochopit, nebo se o to alespoň snažit…
Hodně recenzí bylo napsáno. Mnozí album považují za jednu z nejvýznamnějších desek doom metalové historie, další ji oceňují po emocionální stránce. Toto album pro mě osobně znamená nejvíce osobní počin, který jsem kdy měl tu čest slyšet. Jak jsem zmínil, trvalo téměř celý rok, než jsem si „Watching from A Distance“ dovolil zrecenzovat a naplno mu porozuměl. Nyní mohu s klidem říci, že nikdy nezapomenu…
