Ještě jsem se nestačil vzpamatoval z minulého alba této chásky a už nám servírují další kus řádně prohnilé flákoty. Zatímco u „Pestapokalypse“ procházeli Belphegor menším stádiem mutace, kdy death metalu odebrali post hlavního dirigenta a jejímu černému kolegovi ho naopak přidělili, na „Bondage Goat Zambie“ si chlapi udělali jak se zdá jasno. V současné podobě už Belphegor působí mnohem uváženějším dojmem. Stylová rozervanost, kdy black metal přímo soupeřil s death metalem je pryč, nastala chvályhodná rovnováha.
Na dnešní metalové scéně figuruje obrovská přemíra kapel, které se ohánějí „škatulkou“ black/death metal. Není proto jednoduché zaujmout a nabídnout něco, co skutečně osloví. V tomto žánru dle mého vévodí především skandinávská „velmoc“, ale ani střední Evropa nelení a snaží se za každou cenu srovnat skóre. Boj to bude skutečně těžký, jen co je pravda… Belphegor však mají dobré předpoklady proto, aby byly tou „vyvolenou“ kapelou reprezentující zbytek světa (Rakousko). Nejen, že jsou pečlivě rozmazlováni pod křídly label gigantu, kterým Nuclear Blast bezesporu je, ale samotní Belphegor dokazují i to, proč si je Nuclear Blast a fanoušci na celém světě tak hýčkají. Kdyby kapela vystupovala jako „bezduší“ suchaři, neštěknul by po nich jediný pes. Jenže Belphegor sou především veselá kopa, libující si hlavně ve zvrácených tématech. Nebojí se udeřit i do těch nejintimnějších zákoutí lidského života, lehce je okořenit a přidat nějaké to zlo a trošku perverznosti navrch. Ve výsledku z toho máme docela příjemnou slátaninu, která působí skvělým dojmem pro uši, oči a vědomí včetně.
Nejde si nevšimnout skvělých přebalů desek, které se staly jasným poznávacím znamením Belphegor. Před nějakým tím rokem, kdy kapela začínala, vypadaly jejich přebaly dosti bídně, avšak šokovaly dokonale – nahé děvky z těch nejlevnějších bordelů si na nich doslova užívaly s lebkami, rohatými kozly, kříži a podobnými věcmi. Všem bylo jasné, že v tak kultivované a společenské zemi, jakou Rakousko bezesporu je, tyhle „chuťovky“ jen tak neprojdou všudypřítomnou cenzurou. Jak však čas šel a šel kupředu, Belphegor přišli na to, že morbidní fota jdou nahradit ještě dokonalejšími malůvkami, které cenzura nemůže jen tak uložit k ledu, a tak přešli k dnešní podobě, která je naprosto dokonalá. Možná by stálo za pokus vytvořit úctyhodnou sbírku jejich obalů a vytvořit něco jako perverzní galerii s názvem „Kozel s plynovou maskou“.
Nějak jsem se rozpovídal nad vším možným, jen ne nad hudbou samotnou… Myslím si však, že Belphegor nemusím nějak zdlouhavě představovat. Jejich hudba se prakticky nezměnila od samotného vzniku kapely. Jisté změny se objevovaly čas od času a od desky k desce, ale o nic extra podstatného nešlo. Mám-li však zmínit podstatnou změnu (nastala až nyní), musím zdůraznit, že „Bondage Goat Zombie“ je snad nejvíce blackovou deskou v historii kapely. Nejen, že je naplněna až po okraj ráznými black metalovými rify a extrémním feelingem black metalu tak vlastním, ale navíc dosáhla maximální surovosti, které jde jen možná ve spojení těchto dvou specifických stylů dosáhnout. V konečné fázi Belphegor dosáhli tolik vytouženého výsledku a dokonale propojili tyto dva žánry. Představme si ty nejlepší vlastnosti obou stylů a dejme je dohromady. Vždycky sem si přál, abych u black metalu slyšel pomalé extra hutné kytary s pomalými a především výraznými bicími. Ano, existují takové kapely, ale přiznejme si, nikdy nebyly a nebudou natolik silné, pokud do hudby samotné nenaroubujeme death metal. V tomto spojení se konečně dočkáme nečekaných hudebních zvratů, které se dají pozorovat nejenom u změn tempa a celkové atmosféry, ale i u jednotlivých skladeb, které tvoří skvostný celek. Belphegor v sobě konečně našli to, co jim sedí nejdokonaleji, a to jsou pochmurné a dekadentní melodie. Tenhle opus disponuje tak extrémními a silnými melodiemi, až sedím s hubou otevřenou a s očima lehce přivřenýma hledím na pavučinu v rohu pokoje. Ukažte mi desku, kdy u první skladby máte nakopanou prdel tak silně, že nemůžete posedět a u druhé se vznášíte ve víru té nejvybranější kombinace hudby, která Vás přivede k orgasmu?
Zpočátku jsem tomu nemohl uvěřit, ale Belphegor dokáží svou hudbu podat tak extrémně, ale zároveň naprosto přímočaře, jednoduše a přístupně, že se z některých skladeb stávají adepti na hit roku. Napočítal jsem minimálně čtyři hitovky z celé desky. Člověk pak chodí po světě a najednou zjistí, že si brouká Belphegor. Kupříkladu uvedu skladbu „Sexdictator Lucifer“. Jednoznačná supernova. Jednoduchá kompozice, silná melodie, jednoduchý a úsměvně zvrhlý text, jenž navodí tu správnou atmosféru podkreslenou sténáním lehkých děvčat, které možná právě nasedají na chlupatý ocas LuciferůvJ. Kapela se prostě baví, dělají hudbu, která je naplňuje a zároveň ví, že osloví spousty fanoušků.
Pokud se teď právě zamýšlíte nad touto recenzí a hudbu této skupiny jste ještě nikdy neslyšeli, můžete mít pocit, že jde o dílo, které se na světě zrodí pouze jednou za sto let. Není tomu tak. Jak jsem už řekl předem, black/death metal je styl (kombinace), kde se nikdy neubráníme mírnému klišé a kostlivcům ve skříni, avšak Belphegor ukazují, jak dělat tuhle hudbu i s těmito mírnými dispozicemi v nejdokonalejším stylu.
Nikdy jsem nic nedoporučoval tak jako teď… Momentálně vládnou Belphegor, kdo je nahradí?
