Snad se nikoho nedotkne, že jsem si vybral k recenzi starší album, než novinku z letošního roku. Mám proto své dobré důvody. Původně deska vznikla v roce 2006 a ISKALD si ji vydali vlastním nákladem. Oficiálního vydání se dočkalo album v roce 2007 prostřednictvím labelu Indie Recordings. Vetkne-li si někdo do štítu, že je „studený jako led“, mohlo by to svádět k myšlence, že i hudební náplň by mohla, či měla být taková. V případě ISKALD, momentálně dvouhlavého projektu, to tak úplně není. Jejich hudba spojuje více prvků, od blackmetalových sypaček až po melodické variace kytar, hodné umu thrashmetalového hudebníka. Proč tedy takovou hudbu nezkusit?

Po kratičkém intru v podobě úvodní „Hymn of Desolation“, se na mě rychlostí ledového vichru vyhrnula pecka „The Shadowland“, přechodem uvozená blackmetalová smršť norského střihu. Zběsilé tempo, ultrarychlá bicí souprava v refrénu, sloky protkávané čistým kytarovým riffováním. Už tahle úvodní skladba na mě působí výborným dojmem, má energie na rozdávání. A řekl bych i hitový potenciál. U následující „Eden“ už tolik šlapavosti nedostávám. Jaksi rozskákaný úvod a hra na technickou strunku. Hopy hop, pak trochu té kytarové ekvilibristiky a už je to tu opět. Bicí, které jedou naprosto zběsilou jízdou, nakonec odříkávaná pasáž podbarvená houslemi a zase ten nesvatý tlukot a hřmění severních hromů v podobě našlapaných bubnů, vše zakončeno opět hopy hop. Thrashovou tvář iskaldského běsnění nám poodkrývá čtvrtá „Lokes Dans“. Jednoznačný thrashing jak v rychlých, tak i v pomalejších pasážích. Doplněné neméně zajímavým vokálem, který si zde pohovuje mezi klasickým ječákem a murmurem a v klidnějších pasážích je doplňován druhým, tentokráte čistým hlasem. Následuje pro mě nepříliš zajímavá „Då Gjallarhorn Song“. Nezlobte se, ale prostě ji vynechám a vytvořím si tak více prostoru pro v pořadí šestou „Pesten“.

…A mor na černém koni proháněl se po zasněžených pláních…

„Pesten“ si totiž samostatný odstavec zaslouží. Ne snad proto, že jest skladbou nejdelší. Ale je ukázkou opravdového muzikantského umění. Má všechno, co od moderně znějícího black metalu lze očekávat. Rychlé bubenické vyklepávačky, strhující tempo, propracované melodie. Uprostřed skladby je znát hodně muzikantského citu, kdy bouře utichne. Z ničeho nic. A z ticha vám vyjde naproti akustická pasáž, jakoby se zvedla po bouři koncentrace přízemního ozónu. Ale jsem si jistý tím, že to nebude trvat dlouho. Opět vše přebije apokalyptická bouře, krutá síla všudypřítomného zničujícího moru. A do toho všeho odříkávání „…ve jménu otce, syna…“ Interesantní, krásné a přesto vraždící… Mírnou nevýhodou téhle skladby je to, že mě odvařila takovým způsobem, že hodnotit další skladby možná nebudu mít sílu. Asi jsem se nechal unést… ehm.

Úplně o něčem jiném je titulní věc. Tady se ISKALD dostávají do roviny určitého experimentování mimo vymezené hranice stylů, jež běžně používají. Možná bych to mohl nazvat takovou klidnější hopsavou pohodovkou. Ostatně po „Pesten“, co by mělo následovat jiného. Určitě je zde použito poněkud odlišných riffů a i v oblasti vokálních linek je znát změna. Z následující „Warriors…“ cítím určitou vyčerpanost. Mám trochu pocit, že jsem ty riffy už někde zaslechl… nevím, neuspokojuje mě až tak moc. O velmi povedený závěr se ovšem postarala „Když Peklo zamrzá“, kde byly zužitkovány veškeré postupy na desce užité, zde s velkou příměsí deathového vokálu. Doporučil bych tu poslouchat pozorně pomalou klavírní pasáž, cca dvě minuty před samotným závěrem, včetně textu…


Netvrdím, že se podle mě velmi dobré album, s veleatraktivní „Pesten“ uprostřed, bude líbit každému. Ale znáte to… najdou se věci, které Vám prostě někdy sednou doslova jak „prdel na hrnec“ a to se v případě „Shades of Misery“ stalo u mě. Další plusové bodíky, ač to není úplně mým zvykem, získávají ISKALD za své logo a obal samotný. To je pastva pro oči. A proč jsem vlastně sáhl po starší desce? Vyznění, moderní vyznění black metalu, které mi trochu evokuje nikoho menšího, než slovutné SATYRICON. Až jsem se podivoval nad tou kvalitní zvukovou produkcí a některými podobnostmi. Obě kapely chystají, pokud je mi dobře známo, na letošek nová alba. A pro mě, pro mě bude díky „vyznění“ určitě velmi zajímavé obě novinky porovnat. Jak asi dopadne souboj matadorů SATYRICON s relativně ještě benjamínky ISKALD?