Pokud držíte v ruce nástroje od roku 1992, je asi logické, že po nějakých šestnácti letech budete vědět, co přesně chcete stvořit. Nebudete se předhánět s kolegy v tom, kdo napíše krkolomnější riff, abyste posléze všichni zjistili, že jste album touto pílí totálně dojebali. Mourning Beloveth jsou totiž zářným příkladem toho, jak v roce 2008 stvořit velmi kvalitní hudbu, která sice nebude zas až tak propletená a zamotaná, ale přesto částečně oslní hloubkou.
Co jsem se tak dozvěděl z různých recenzí a povídání lidí okolo, je Mourning Beloveth již po léta poměrně diskutovaným seskupením. Na jednu stranu uznávaným, nicméně ne stoprocentně ctěným. Jsem ale rozhodně rád, že když hledím na „A Disease for the Ages“, necítím žádné předsudky.
Jak se občas stává, doom metal se propojuje s black metalem a podobně. Je to rozhodně líbivá alternativa, nicméně vše má své pro a proti. Mourning Beloveth nabízí jasný mix mezi death a doom metalem s aspekty, které seznáte kapele po prvním poslechu vlastní. Jednou takovou pěstičkou na oko je určitě čistý vokál, který anti-novátory rozhodně nepotěší, ale já jsem určitě rád, že takto náhodně a decentně album obohacuje. Samotný growling by totiž těžko v podobné hudbě zastal veškerou úlohu.
Pokud se ale podíváme na kytarové party a jejich melodickou složku, nejde být nějak negativní, ale ani doslova nadšený. Já sám jsem určitě zastáncem výraznějších melodií v hudbě, zvláště v té doomové, ale na druhou stranu je občas fajn, hrát na jinou notu a využít právě zmiňovaný atypický vokál, který přebere alespoň na chvíli úlohu leadera veškerých zvuků a ruchů vycházejících z reproduktorů. Složkou, která tomuto notně napomáhá, je perfektní zvuk. V tomto směru nemám ke kapele i k „A Disease for the Ages“ jedinou výtku. Takovouto symbiózu nástrojů jsem neslyšel skutečně dlouho. Navíc se nejedná jen o kulisu, protože zvuk je jedním z hlavních náladotvůrců. Hluboký, temný, přesto navenek hodně upřímný.
Co postrádám... Určitě více zásadních momentů. Nedělá mi problém čekat na oblíbenou pasáž třeba osm minut, bohužel se jich ale do slušné hrací délky vměstnalo velmi málo. Povětšinou hudba pomalu plyne, bez větší zpětné vazby (hlavně podotýkám, že pokud v případě tohoto alba řeknu něco takového, je to sice nedostatek, ale pořád je tenhle střed kvalitnější než vrchol spousty kapel). Rozhodně nelze čekat nijak intenzivní hudbu, spíše se jedná o něco sic vybroušeného, ale zdaleka ne tak výsostně, jak by se možná čekalo.
Jedná se o produkčně velmi dobře zvládnutý materiál s několika poutavými momenty. Mrzí mě, že zatímco pár minut se dokážete pro hudbu Mourning Beloveth nadchnout, dalších deset ležíte v agónii a čekáte na vysvobození. Pokud se ale utápět, tak do maximální možné úrovně nebo vůbec. Cesta mezi tím v této hudbě neexistuje... a pokud ano, dělá to z ní jen polotovar, který má základy více než silné, ale ve výsledku ty překrásné momenty prostě musíte srovnávat s tím množstvím nezajímavých. Na druhou stranu je těžké, představit si, jakým směrem by se hudba měla hnout, aby připoutala k židli a vy se ani nehnuli...
K recenzi poskytl: Prophecy prod.
