Myslím, že mi nikdo nebude odporovat, když řeknu, že LUTOMYSL zajal posluchače nejvíc až albem „Catharsis“. Syté a barvité melodie, které protínaly celou nahrávku, mi často i několik hodin po poslechu stále znějí v hlavě. Byla to v jistém směru nová cesta, ačkoli stále stejně undergroundová a black metalová (respektive taková, jakou sám hudebník určitě chce jít). Avšak s lepším zvukem přišly i nápady, které dokázal LUTOMYSL bravurně zužitkovat a rozvinout. Však… mé nadšení bylo z recenze znatelné.Mnoho lidí doufalo, že „De Profundis“ bude pokračováním cesty nastolené na „Catharsis“ a já říkám: Máte, co jste chtěli! A samozřejmě, v což jsem doufal i já. Jedinou nevýhodou, doslova problémem, který by se mohl objevit, by byla přílišná podobnost s albem minulým , nebo hůře, skladeb jako takových.
Pokud bychom se na „De Profundis“ podívali z pohledu zvukového, zjistíme, že je stále řezavý jako před dvěma lety, nicméně není už tak výrazný a melodie-podpůrný. U alba jsem popravdě strávil více času při prvotním naposlouchávání, než u této kapely kdy dříve. Zpočátku se mísilo zklamání s průměrností, časem se tyto úhly pohledu postupně otáčely jinam. Směrem lepším. Je to z hned několika důvodů. Lutomysl zakomponoval do hudby několik rytmicky zajímavých postupů a zároveň dojem obohatil i vybrnkávačkami, přídávajícími atmosféře. Ale zase… žádné táborové šolichání to není.
Smyslem alba je jednoznačné pokračování v liniích, které se zdají být nejpřijatelnější. Skladby nabízejí vesměs rychlé tempo, ale dostatek melodií, aby každá minuta zdánlivě něco nabídla. Ne vždy se to daří, párkrát se během poslechu pravidelně nudím, ale to jsou spíše výjimky, které působí až moc „přímočaře“ na to, aby dokázaly něčím zaujmout – melodií. Vlastně, vůbec by nebylo od věci říct, že nebýt melodií a autentického vokálu, stojí tahle kapela za prd. Pouhé jednotvárné drcení kovu by nebylo ničím příjemným, jak si spousta kapel i posluchačů určitě myslí. A pokud ony nápady jsou, proč je nepromyslet, nevyužít a v přírodní formě nezužitkovat? Kytara je dostatečný nástroj na to, aby mohl v hudbě vytvářet atmosféru, prohlubovat posluchačovy pocity a zlepšovat dojmy. Textové poselství je poté druhořadé, neboť v něm těžko najdeme něco zajímavého, natož nového. Ale hudba je o tom, aby si v ní člověk našel to své a jde přirozeně ruku v ruce s texty. Vždy se totiž najdou lidi, kteří ocení každý jednotlivý faktor.
Silnou atmosféru prvních třech, čtyřech písní „Catharsis“ Lutomysl těžko někdy překoná nebo dožene, přesto si myslím, že „De Profundis“ skrývá mnoho cest, které se vyplatí prozkoumávat, dokud se na nich nebudete cítit jako doma. S nahrávkou se dá totiž hezky splynout a v klidu doma užívat plynoucích sekund. Verdikt nechávám na Vás, čtenářích, a budu rád, když se o něj všichni společně podělíte, protože minimálně z mého pohledu je „De Profundis“ pokračováním, které si nešlape na paty a je důstojnou nálepkou značky LUTOMYSL.
