Když se ohlédnu o pár týdnů vzad, kdy vyšel rozhovor s touhle jedinečnou švédskou mlátičkou, začínám zjišťovat, že spousta hudebních nadšenců nemá ani ponětí, kdo se skrývá pod záštitou Devian. Často dochází k veliké chybě - člověk se podívá a řekne si „tohle neznám, nějaká nová kapela, eh, těch je“, a položí desku zpět. Když jsem upozorňoval přátele, ať si přečtou rozhovor nebo jedou na koncert, dostalo se mi odpovědi; „Je tam jen jedna, maximálně dvě dobré kapely, to nestojí za to!“. Tahle skutečnost mě děsí a tak jsem se rozhodl Devian recenzovat, sic se zpožděním, ale přece.

V rané fázi vzniku kapela vystupovala pod názvem Elizium a médii byla označována za pohrobek „klasických“ Marduk. Sestava s Legionem v roli frontmana, Emil a jeho bicí eskadra, B-War a basová kytara. Ze sestavy nakonec vypadl právě B-War, a chlapi začali uvažovat o jiném názvu… ano, ano „Devian“ - to je to pravé ořechové. V konečné fázi se kapela rozrostla o dva zkušené kytaristy a basáka. Legion, jakožto centrální mozek kapely, oslovil jen a pouze zručné muzikanty. Netrvalo dlouho a jejich prvotina „Ninewinged Serpent“ spatřila světlo světa.

Ptáte se tedy, co může tahle „osvědčená“ partička nabídnout? Je toho mnoho, z hudebního hlediska se Devian pohybují na velice široké cestě, která je dělena jen velmi slabými bariérami, jež mezi sebe nechávají proklouznout vlivy jiných metalových stylů a tvoří tak jakýsi pomyslný „uzel“, ve kterém se sbíhají všechny nejpodstatnější myšlenky autora. Devian však aplikují z těchto odnoží jen její základní a nejpodstatnější charaktery. Black metalové tempo a údernost, thrashovou nasranost, death metalovou mohutnost a konečně heavy metalovou melodičnost. Připočtěme k těmto vlastnostem ještě mraky zkušeností, určitou noblesu a především bestiální touhu vrátit se na jeviště. „Ninewinged Serpent“ je i přesto opravdu pestrou a rozmanitou deskou, která má sice potenciál dravého, agresivního štěněte, ale co je důležité, má manýry dospělého, elegantního jedince.

Devian globálně výborně střídají tempa, vytváří technicky náročnější pasáže, které neobyčejně rychle sklouznou k opravdu jednoduchým, ale zato neuvěřitelně silným melodiím. Kytarová sóla nejspíš nejsou přímo charakteristickým znakem „Ninewinged Serpent“, nýbrž jsou na desce příjemným zpestřujícím prvkem. Chlapi jsou plni síly a odhodlání, což se dá nádherně pozorovat u každého dalšího songu. Dalo by se říct, že i jednotlivé skladby mají svoji rozsáhlou strukturu a ve většině případu mají tendenci gradovat. Pokud je Vám tohle všechno pořád málo a doposud nejste přesvědčeni o kvalitách téhle bandy, vzpomeňte na desku „Heaven Shall Burn“, kterou vydali Marduk v roce 1996. Proč zrovna toto datum? Tentokrát jsme mohli poprvé slyšet onen vokál, který se stal na dlouhou dobu hlavním poznávacím znamením Marduk - vokál Erika Hadsteta (Legiona). Řekl bych, že i nyní Legion stále dokazuje, že je mistrem hrdelního hřmotu a to se odvažuji říct ještě s větším důrazem, vždyť u Devian je nucen se svým vokálem daleko více pracovat a tak máme možnost objevovat další ještě nezmapovaná zákoutí jeho démonického hlasu.


Pořád málo? Připočtěte mladou bubenickou vichřici v podání Emila Dragutinoviče a myslím, že je vymalováno. Docela mě poprvé zaujal zvuk, který je velice vydařený. Svým způsobem krystalicky čistý, avšak v určitých chvílích působí hlubokým dojmem, jakoby byl uměle dotvořen k danému stylu skladby. Dlouho jsem uvažoval nad trhlinami téhle fošny a nenapadlo mě zhola nic, až jednou Fastred podotknul, že by zvolil o chlup kratší stopáže, že jsou na jeho vkus příliš dlouhé. Nevím, mě stopáž naprosto vyhovuje a tím pádem musím říct, že jsem víc nežli jen spokojený. Co je však naprosto nejpodstatnější, je fakt, že „Ninewinged Serpent“ je jen začátek…