Táhnu se potemnělou uličkou francouzského Grenoblu, osvětlenou jen tu a tam rudou výlohou kabaretu či jiného pánského klubu. Jdu stále dál až narazím na honosný klub s názvem Pavillon Rouge. Nedá mi to a vejdu dál. Jakmile sem prošacován u vchodu stojící gorilou, ocitám se v samotném nitru neřesti. Přes cigaretový dým nejde vidět na víc jak metr, na pódiu se do rytmu vrtí thajská striptérka a já usedám k jedinému volnému místu pod pódiem. Sleduji zařezaná tanga vrtící se Thajky a přemýšlí,, proč tu vlastně jsem. Najednou mi na rameno poklepe sličná blondýna v latexovém korzetu a vede mně do zadní části podniku. Protáhne mně do VIP zóny, kde u stolu s opiovou dýmkou sedí tři mladí podivíni. Usedám k nim a seznamuji se…Už od začátku je jasné, co tihle tři asi kují za pikle. Ovlivněni novou vlnou BM, industriálními smečkami jako Ministry nebo NiN a novou vlnou 80tých let, vzniklo uskupení, které ví, co by chtělo světu předvést. V jejich práci jim značně pomáhá St. Vincent, dobře známý z industriální partičky BlackLodge. Myslím, že dále už není nutné rozebírat mé nové přátele z Francie.
První miniCD, které se mi dostalo zcela náhodou do rukou, obsahuje včetně intra čtyři skladby. Jednou z nich je i cover T.A.O.S. od zmíněných BlackLodge. „Mizuage“ je jen ochutnávkou z připravovaného dlouhohrajícího alba, které má obsahovat devět skladeb (mezi nimi bude prý i cover Nirvany) a má vyjít ještě během letošního roku.
Najednou celý klub pohasne a ztichne. Mervyn se zvedá a odchází do míst, kde střídá hrajícího DJe. Vyhazuje desky a zapojuje svůj syntetizátor. Začíná čarovat a najednou klubem prostupují první samply z instrumentálního Intra. V tom se zvedá Hanoi třímající v rukou svou kytaru a vydává se směrem na pódium, kde vystřídá sličnou Thajku. Plácne ji po nahém zadku a cosi francouzsky zamumlá. V tu chvíli rozjede bicí automat, programovaný v podobném stylu jako BlackLodge a pódium zahalí mlha hustší než cigaretový dým všude okolo. Benjamin ve své ruce mění šlauch od opiové dýmky za mikrofon a běží rozpoutat industriální běsnění ve francouzském stylu. Hosté chvíli mlčky přihlížejí a neví, co se vlastně děje. V tom ale ze zadní části klubu přibíhají spoře oděné striptérky a začínají se kroutit do všemožných francouzských i orientálních motivů, které Mervyn do hudby komponuje. Zaškrcený chrapot, který Benjamin využívá, občas střídá s čistým zpěvným hlasem, který nenechává žádnou z dívek suchou v klíně. Repertoár zvuků a motivů je široký, leč během třech skladeb dokáží tihle tři blázni jen nastínit svůj um a potenciál. Nástroje obsluhují bravurně a zvuk se jim podařilo vytvořit natolik dynamický, aby rozboural každou diskotéku. Po čtvrt hodince je však po všem a v doprovodu tamních krásek se vrací do kutlochu ke své dýmce.
Jako ukázka potenciálu nové kapely však „Mizuage“ bohatě stačí. Jejich expresivní pojednání o kráse a extázi lidského bytí uchvátí hlavně přívržence industriálních šíleností. Mně se do vkusu trefili výborně. Nezbývá mi nyní nic jiného než čekat, jak dopadne chystaný dlouhohrající počin. Čas si budu krátit poslechem „Mizuage“ a Vy můžete jejich plody úspěchu buď okusit na myspace, a nebo kapelu podpořit koupí tohoto miniCD (tuším, že stojí 5 euro), které vlastně slouží k vydělání peněz na nahrání připravovaného debutu!
Promo k recenzi poskytl Mervyn z Pavilon Rouge.
