Order of the Ebon Hand nezní příliš jako název kapely,ale spíš jako nějaké RPG hry... Jedná se,ale o Řeckou black metalovou kapelu založenou v roce 1994 a mimo jiné v ní obstarává bicí a klávesy Lethe,který dřív působil v Naer Mataron... Nejedná se o žádný true bm projekt,ale já bych to popsal spíš jako fantasticko-mysticko-atmosferický(to je sračka co?:o) black metal,zní to divně,ale po několikerém poslechu alba mě to tak nějak napadlo... Doufám,že vás neodradí,když řeknu,že v 3tí písni se objevuje i saxofon...
Po krátkém úvodu se rozjíždí první rychlé tempa v kterých se budeme pohybovat po většinu alba...For Marchosias je postavěna na několika skoro stejných riffech a kromě orchestrální vložky a skvělého zvuku mě nic u téhle skladby nepřekvapilo...Za to druhé To Alloces zaujme už od úvodu...Perfektní nosný riff,který umocňují klávesy v pozadí... Takhle si představuji klávesy v black metalové hudbě...Většinou ji,ale jen ničí a tak světlá výjimka vždycky potěší!
Gatteway To Silence je nejdelší skladba a zároveň jediná čistě instrumentální na albu... Tak hodnocení bych přeskočil,protože nemám nic proti ambientní hudbě,nicméně musí být něčím zajímavá...V pořadí čtvrtá The Visitors je takovým průměrným songem,který nijak nevybočuje,nijak neurazí a ani nijak zároveň nenadchne...Eibon...Nazval bych jí experimentální oddychovou písní...Pomalé rytmy prokládané melodickými vyhrávkami a zvuky v pozadí...hmm,hmm,opět ten nic neříkající průměr...Čtvrtá píseň od konce říkající si To Gremory je nejlepší píseň na albu(teda podle mě)...Opravdu silné riffy zahrané v rychlém tempu,podporované skvělými bicími a dobře sedícím hlasem Merkaala...Opět se dočkáme zpomalení v podobě orchestrální vsuvky,ale s hanbou musím říct,že ani ženské chorály v pozadí mi vůbec nevadí...Spellbound není původně z dílny Order of the Ebon Hand...Je to takový metalový ploužák...Rozhodně ne black metalový...Ale i tak se to pěkně poslouchá...Nicméně bych tuhle píseň nejraději z XV:The Devil vyškrtl... Tenhle pocit urychleně napraví následujivší The Swordwraith (unbroken vow II)...Koncepčně připomíná poměrně The Gremory,ale samozřejmě jen pomyslně... Vyzdvihl bych tentokrát ne jeden,ale dva nosné riffy...Ten druhý je jakési dokončení prvního a píseň v jeho podání skvěle graduje.Poslední píseň (You are) the Gleaming King to je silně překlávesovaná a všemi nástroji podělaná písnička...Vlastně až ke konci nabírá takových těch standartních obrátek stanovených na albu...Jinak mi připadá jako velké odbočení...
Tak přemýšlím,zda-li se XV:The devil vlastně hodí do Mortemzinu...Určitě to není pouze black metal jako například nové album Vargsang (btw: které budu recenzovat příští týden),ale za to přináší hodně svěží vody do mojí hudební sbírky a jsem rád, že se mi dostalo do rukou... Hodně lidí Order of the Ebon Hand vyzdvihne a hodně lidí zatratí...
