Na začátku všeho (ne)bylo „Nic“. Absolutní nic, které si lidský mozek nedokáže vizualizovat ani v těch nejbizarnějších představách. Jelikož neexistoval a neplynul čas, je těžké specifikovat, kdy se stalo to, o čem Vám chci dnes vyprávět. Tudíž kdysi dávno, v časech, kdy najednou „Nic“ ukončilo své kralování, jediným obrovským třeskem zničehonic vznikl vesmír. Chladný, tichý a nekonečný vesmír. V místech vzdálených tak daleko, že na ně nedohlédne i nejdokonalejší dalekohled. Na místě, kde se teplota pohybuje na hranici absolutní nuly a poslední paprsky světla se vytrácí v nekončící temnotě, vzniká další mohutný třesk…Ten už je však slyšet mnohem víc. V hvězdné mlhovině plné prachu a úštipků planet pulsuje mohutný tok energie, který kumuluje ambientní tóny hlasitého ticha. Zasněné pohledy na hvězdokupy přináší mystický pohled do časů minulých. Onen mohutný třesk s sebou přináší nejextrémnější formu hluku, která útočí na zvukových vlnách slyšitelných lidským uchem. Změť neprostupného riffování zahalená v kadenci kopáků a chraplajícího skřeku člověka, jakoby se dusícího v hvězdném prostoru.
Máte-li zájem narušit svoje doposud nepohnuté myšlení něčím skutečně zvráceným a mohutným, nemůžete sáhnout vedle. Švýcarští kosmonauti si připravili závěrečný díl mezihvězdné ságy. Trilogie se uzavírá skutečně mistrovským a bravurním kouskem. Říkal jsem si, že předchozí opusy půjde jen těžce překonat. Ale konstelace hvězd tentokrát přeje připraveným a silným a tak se povedlo zrodit dílo natolik ohromné, že předčí i své starší sourozence. Sedm skladeb, oplývajících nyní ještě větším množstvím (ne)melodického riffování a vakuově mrazivé atmosféry. Skutečně se podařilo všechny důležité aspekty jejich muziky vytáhnout na povrch a upravit je pro současnou dobu. Jejich vesmírný koráb byl upgradován posledními hi-tech doplňky na závěrečnou bitvu. Hudba dozrává a jen těžce se popisují pocity, které mě prostupují při intergalaktickém putování černým vesmírem, které se stává novým Bohem. Bohem, který nahrazuje toho, jenž byl symbolem světla. Jde o zrcadlo, které ukazuje opositum padlého. Anti-Bůh, který přináší roušku temnoty. Negativ starého vládce!
Ve vakuu se zvuk nešíří, ale práce kterou DS odvedli na novém albu, by vakuum rozředila. I tento element byl v mnohém překonán a krystalická čistota ledových komet se tříští na úlomky, které Vás bodají do uší od prvního tónu. Bicí automat bouří jako vznikající supernova a podmalovává rušivé erupce hudebních vzruchů. Veškerá temnota je občas prozářena ostrým kosmickým světlem kláves, které se dlouhosáhle táhnou chladnou cestou nekonečnem. Máme skutečně tu čest dřímat v rukou krystal bez kazu. Ostřejší a tvrdší než jakýkoliv známý klenot. Nový druh diamantu, který se stane vrcholem stupnice. Vzor, kterému se budou všichni klanět. Pokud ještě neklečíte, učiňte tak, neboť právě přichází onen čas.
K recenzi poskytl: Avantgarde Music
