První album, které jsem od Ragnarok vlastnil, bylo "Diabolical Age". Mělo svůj specifický zvuk i tvář díky které mi toto jméno přirostlo k srdci i mysli. V roce 2002 jsem objevil desku "In Nomine Satanas", kde se ještě nenachází nový zpěvák – Hoest. Dá se říci, že na "In Nomine Satanas" Ragnarok přitvrdili a zrychlili... Přidali více svojskosti a vytvořili si vlastní "škatulku" ve které se mohou pohybovat s prostorem a kreativitou sobě vlastní. A nyní si pochutnávám na jejich zatím posledním počinu "Blackdoor Miracle".
Velmi se mi líbí obal, který je řešen zajímavě a uchvátí zejména pozadí jedné prostřílené nahotinky, heh...

Album samotné začíná dvouminutovým vybrnkáváním na kytaru s hlasy v pozadí. Připadá mi to jako by se hoši rozcvičovali před peklem, které rozpoutají... "Blackdoor Miracle" se line v rychlém tempu a když občas dojde ke zpomalení, to si kluci jen protřepali ruce před dalším náporem na vaše bubínky… Velmi charakteristické jsou melodie, které jsou výrazné, ale přesto veliceoriginální a chytlavé. Vytváří velmi rozpoznatelné momenty a jedna s druhou působí v dokonalé symbióze. Musím velmi vyzdvihnout Hoesta, který má zdravé a svérázné frázování, ale přitom kdybych byl angličan, rozuměl bych mu každé slovo. Velmi podařená je pátá skladba s názvem „Blackdoor Miracle“, ve které se odehrává scénka s pistolí. Celá skladba jako by vyčkávala na jedno: až uslyšíte natáhnutí pistole, Hoest zařve: „and took for shoot“, bubeník pohladí svůj nástroj a pak uslyšíte výstřel…
I poslední skladba má kvalitní melodiku, která vás přirazí ke zdi... Když po minutě dráždění krku Rymovy kytary přijde na zafrázování.... Je vidět, že už Ragnarok serou na nějaký pagan/black Metal a chtějí hrát pořádný bezbožný masakr, který nemá konkurenci :-). 90% času se pohybujeme v těch nejrychlejších možných stupních... Ovšem, nevyvstává žádná zvuková koule jak u valné většiny kapel. Každý úder, každý akord má své stanovené místo a z alba doslova čiší energie. Pokud by se někdo ohrazoval, že na "In Nomine Satanas" se příliš časo opakovalo slovíčko "Satan", tak vězte, že Hoest si na textech dává záležet a svou prazvláštní (možná i zefektovanou) technikou zpěvu, doslova připoutává...připoutává mysl k opětovnému spuštění.


Pro mě je toto album dokonalou záležitostí... Ragnarok se zlepšují album od alba a nechci myslet, co dokáží příště! Nebudu to protahovat... Nejlepší album co jsem za poslední dva roky slyšel...