Míchání syrovosti black metalu s opilectvím thrashe je časté jako výměna zasmrádlých ponožek. Tato kombinace spojuje dva rozdílné tábory do jednoho. Tato dvě rozdílná etnika spolu však nekouří dýmku míru, ale ve velkém holdují alkoholu. Výsledek podobných uskupení bývá proto většinou spíše úsměvný a nedá se moc poslouchat. Avšak tentokrát máme co dočinění s deskou kvalitní a výborně poslouchatelnou. I hluchý by poznal, že tentokrát jde v první řadě o muziku, a pak až o zábavu a vychlastávání si mozkové kůry. Pod rouškou syrovějšího zvuku se schovává půlhodinka zábavy na víkendové chaty.
Pokud se sejde partička dobrých muzikantů (kterých je v The Batallion dostatek), výsledek většinou stojí za to. Zde se sešla norská elita z obou žánrů. Není se poté čemu divit. Každá skladba je téměř hitovka, která by mohla obsazovat přední příčky v metal charts. Thrashové riffování plné melodií, doplněné mírně vychlastaným vyřváváním, se až nebezpečně zarývá do hlavy. Občas jde ze skladeb cítit deathovější feeling, při zhutnění některých momentů. Stejně tak je občas slyšitelný typický BM sound u některých postupů. Avšak sečteno podtrženo, jde stejně o typickou fůzi thrashe s těmito dvěma styly. Jednoduché, výstižné a zadek nakopávající. Po celovečerním poslechu na oné chatě Vás ráno bude bolet spíše za krkem z házení hlavou než samotná hlava z chlastu. A tak by to mělo být!
Zatím stále jen kecám okolo. Ale u podobného materiálu je asi zbytečné rozebírat s jakou přišel invencí, či jak je na tom po technické stránce. Zde je potřeba obzvláště náboj, energie, která Vás ihned očaruje a donutí Vás si tou hlavou pohupovat. A to se bandičce okolo Stud Bronsona daří na výbornou. Zvuková stránka je taky vcelku v pořádku, i když na můj vkus je album zvukově dost ploché a nedynamické. Ale to zas nějak extra nesráží kvalitu nahrávky. Vše zní jak má a každý kytarový riff se zarývá pod kůži jako skelná vata. Od Dark Essence se ani nedá čekat nějak extra špatná deska. A jak jsem už zmínil, obsazení hráčů je téměř All star, tudíž není co řešit.
Na debutovou desku je „Stronghold Of Men“ jednoznačně hlubokým zářezem na pažbě. Thrash/blackový svět je zase o jedno kvalitní uskupení bohatší a nám nezbývá než bouchnout flašku šampusu! Samozřejmě jen symbolicky, protože zde má hlavní slovo pivo a kořalka!
K recenzi poskytl: Dark Essence Productions
