Na úvod recenze chci zdvořile poděkovat Remmirath za poslání nahrávky a tudíž možnosti v následujících řádcích nastínit můj pohled na ni. Mohu jen nevěřícně zírat kolik spolků ze Slovenska ještě po hudební stránce neznám. Ačkoliv jsem o Remmirath v jistých spojitostech slyšel, tak jsem nikdy neměl tu čest poznat plody jejich snažení. Jakmile mi došlo CD Remmirath, je na cestě další, tentokráte od Evil Dead, kteří na tom jsou z mého pohledu poznání stejně jako Remmirath.
Smrt Pútníkova má podle samotných Remmirath nabídnout posluchačům doposud to nejlepší z jejich umu... 3mezihry s délkou přes 1 minutu a dvě klasické skladby o délce přes 6 minut, to Smrť pútníkova nabízí. Odkaz na staré kapely 90tých let, jak sama kapela uvádí, je zde opravdu znatelný. V dnešní době povzbudivý fakt. Mě osobně k Remmirath napadá spojení „dark-horror black metal“ (berte to s rezervou), podle mě mají skladby takové cítění a atmosféru. Nemůžu si pomoci, ale po zvukové stránce mě silně napadá Frondescent Gout a jejich „Abyss to Oblivion“. Většina z vás se asi s FG ještě nesetkala, ale třeba by mi dala za pravdu. Zde je zvuk z mého pohledu podobný, snad jen ne tolik zašuměný.
Remmirath to melodicky a rytmicky šlape opravdu více než dobře, tak možná lze jen litovat absence více písní jako Smrť pútnikova a Jesenné ríše karmínových bobulí a burín na úkor zbylých meziher (inter). Díky výše uvedenému zvuku jsou všechny nástroje ukryty tak nějak v pozadí a hlavně basa není vůbec slyšet, stejně jako někde jsou až moc tiché bicí... Zároveň si, ale nedokážu představit, že by na nahrávce byl jiný vokál. Ačkoliv je Sigiho zpěv absolutně nesrozumitelný, tak má tu pravou atmosféru a dokáže opravdu perfektně vystihnout nálady jednotlivých písní.
Největším kladem „Smrť pútníkova“ je hlavně různorodost a nestereotypnost. Lehký Burzumovský styl v silně osobitém hávu si rychle zapamatujete a budete ho hltat jedním poslechem za druhým. A i když nepřináší nic abnormálně převratného, tak ukazuje naplno své ambice.
Dovolím si vyzdvihnout jednu píseň nad ty ostatní. Smrť pútníkova je tou vyvolenou, která mi nedává již několikátý den „spát“ a nutí mě hledat všechny její skrytá zákoutí a probádat i ty sebeposlední černé uličky. O píseň s toliko náladami se mi již dlouho nepodařilo zavadit. Je pro mě opravdovým opusem, který má mou úctu a může mi kdokoliv nadávat do kokosáků, heh. Je to "báseň" se zápletkou, zajímavým dějem a nečekanými zvraty.
Přesně takováto kapela mi v ČR chybí a jsem rád, že nemusím používat stupnicové hodnocení.
