Maminko, maminko… kde jsi? Co se děje, proč je všude tma, maminko, mám strach! Co je to, dvě postavy se blíží pomalými kroky ke mně? Maminko, vždyť ony se vznášejí, jejich chodidla se nedotýkají země jako ty naše…Je to jen sen, přelud nebo snad skutečnost? Je to skutečnost, chlapče, neboj se a pojď blíž.
Scénář z předchozích řádků se přímo nabízí k hudební náplni švédských melancholiků Netherbird. Slyším dobře? „Co je to Netherbird“? Ach ano, máte pravdu, je slušností představit hosta nové společnosti. Netherbird je kapela vzniklá někdy okolo roku 2002, kdy ji založila dvojice zkušených muzikantů, kteří svými projekty balancovali někde mezi black metalem a melodickým death metalem. Hlavními mozky jsou vokalista Nephente spolu s multiinstrumentalistou Bizmarkem. Netherbird si však přichystali jedno ze svých tajemných překvapení. Jak na předchozích EP nahrávkách, tak i nyní si pánové pozvali do kruhu pár hostů. No, pár je spíše relativní pojem, s Netherbird totiž spolupracuje necelá dvacítka muzikantů a jiných umělců. Je to obrovské číslo, nemyslíte? Vždyť v předchozích letech se na hudbě podíleli například Brice LeQlerc, svého času bass kytarista Dissection, nebo bývalý bubeník Cradle of Filth, Erlandsson. Mám tušení, že v dekádě hostů figuroval i člověk z oslizlých Deathstars.
Nejdůležitější je pro mě skutečné vyznění „The Ghost Collector“.
Přednostně mě mrzí to všudypřítomné škatulkování. Proč vlastně musí mít kapela svou škatulku, proč ji uzavírat do železné klece bez oken a vrátek, proč jí trhat křídla, která by jí dovolila vzlétnout a přiživit se na jiném hudebním stylu? Ano, hudbu můžeme škatulkovat, ale jen zcela jednoznačné a omezené styly, u kterých se nečeká, že se hnou ze svého ortodoxního zaměření. Dost už…
Pokaždé, když vložím „Ghost Collector“ do svého přehrávače, odcházím do jiného světa, do světa fantazie, tam kde je vše možné i nemožné. Za svitu luny se procházím hradním parkem, jen průzračné stíny si se mnou pohrávají, cítím jejich doteky, cítím tu vůni, tu ukrutnou melancholii. Navýsost dokonalá kytara, jež se se vší grácií snoubí se svou družkou, basovou kytarou. Riffy jemné jako pírko se rázem promění v nekompromisní death metalovou jízdu. Nic však netrvá věčně, a ozývá se věčně bolavé místo. Otevírají se staré vzpomínky na Cradle of Filth a jejich neodmlčené upírské seance. Často si pokládám tu stejnou otázku, zda-li je Netherbird nedovedli ještě dál, než kdysi tak výborní Angličani? Dávají této ponuré romantice další smysl, otevírají jí další a další vrata, uvádějící je pryč do prostoru. „The Ghost Collector“ ve svém obsahu ukrývají nebývalé množství vokálních projevů, od prvotřídního death metalového growlingu, přes chraplavé skřehotání (opravdu velice podobné Danimu… náhoda?), romantické šeptání do prázdna, až po rozsáhlé množství mužských a ženských sborů. Posluchač si může skutečně vybrat přesně to, po čem touží.
Bizmark, který obstarává nejen kytary, ale především důležité piáno, je skutečným virtuózem. Jeho hra na piáno je pro tuto desku velmi typickým bodem. Ve chvílích, kdy se hra přenese do black metalových vod a vokál změní svou polohu, je jen otázkou času, kdy se přidá piáno a klávesové efekty. Pokaždé, když black metal rozevře svá křídla, mám na mysli znovuzrozené Siebenbürgen, kteří mají s Netherbird tak mnoho společného.
Neubráním se tomu, musím to napsat. „The Ghost Collector“ je nepopsatelně kouzelnou deskou, přál bych Vám dýchat tu atmosféru zas a znova. Tímto se Netherbird dostávají k doom metalově nezapomenutelné atmosféře. Nemůžu se této desky stále nabažit, pokaždé pláču s poslední skladbou, která je jen klavírním sólem… Celé tohle dílo je jedním nezapomenutelným zážitkem.
Dopíjím druhou láhev vína, zhasínám svíčky, tleskám, klaním se… vy proradní muzikanti, jděte už pryč!
K recenzi poskytl: Netherbird
