D + F: Sobotní extrémně horký den byl jako stvořený pro pořádání fesťáku. Druhý ročník „Pekelně rychlého útoku“ se přesunul na jinou lokaci, kde na Vás z jedné strany dýchal duch přírody a ze druhé obklopoval šedý industriální prostor jakési fabriky. Pořadatel musel uplatit samotného Ďábla, protože vedro, které celý den panovalo, bylo opravdu nezemské. A jelikož celá akce měla být pekelnou jízdou, počasí se trefilo kladívkem přímo na hlavičku hřebíku. Absence jakéhokoliv stínu či zafoukání větru alespoň všechny nutilo prolévat hrdlem litry tekutin (což se obzvláště nevyplatilo :-) – pozn. Fastred). To též vedlo k poměrně slušné atmosféře, která celý den vládla. Popisovat všechny tyhle věci kolem není mým úkolem, měli jste radši přijít a zažít to na vlastní kůži. Vrhněme se tedy radši na samotné kapely.
Dufaq: První, kdo vstoupil na prkna pódia, které spíše připomínalo ukradenou autobusovou zastávku, byla místní partička Dellwer. Tři chuligáni, kteří míchají metal s vlivy punku a jinými garážovými záležitostmi, si většinu ohlasu získali hlavně vtipkováním kytaristy a zpěváka v jedné osobě. Kraťoučký set, který mě osobně dobře naladil, však asi v očích přítomných, kteří přišli třeba na Arkonu, či ostatní hopsavé záležitosti, asi moc nenadchl. Kytarista s basákem se střídali či doplňovali ve vokálu (nutno podotknout, že baskytarista mě nadchl víc), hráli jak mohli, ale i tak bylo vidět, že jde o kapelu mladou. Já jim však přeji mnoho úspěchů, protože podobné dacanské uskupení mám rád.
Fastred: Po téměř hodinové prodlevě, která byla naštěstí nejdelší za celý den, přichází Arch of Hell. Mladá brněnská kapela, stojící teprve někde na pomezí toho, kde se rozhoduje, jakým směrem se hudebně vydá, zahrála takový osobní standard, řekl bych. Slyšel jsem nějaké skladby na internetu a je znatelné, že ne vše je zcela optimální. Ani sestava není příliš ustálená. Nicméně, melodický metal s konexemi jak na black, death a další sub-žánry, se místy příjemně poslouchal. Jindy skřípala buď sehranost nebo právě rozličnost skladeb (jejich struktur) – například do pěti minut je nacpáno příliš mnoho nápadů (nebudu polemizovat nad originalitou) na to, aby se nějaký na déle usadil v hlavě. Rozhodně mají ale tito pánové a slečna do budoucna vrátka u českých posluchačů otevřená, jen to chce sednout a říct si, co vlastně chceme dělat.
Dufaq: Třetí v pořadí jsou brněnští Asgard. Vystoupení opět začalo neúčastí Míry na pódiu, jak už je zvykem. Vysedával na lavičce pod slunečníkem a popíjel pivo. Poté utrousil poznámku na svůj pozdní příchod a přesunul se na pódium. Jednalo se o naprosto klasické vystoupení, jako asi každé, které jsem viděl. Jelikož jsem kapele nikdy nepřišel na chuť, většinu setu jsem strávil válením se na dece a pozorováním z povzdálí. Jelikož už bylo po třetí odpoledne, areál se začínal zaplňovat desítkami fanoušků, kteří dojeli ze všech koutů naší republiky a dokonce se našlo i několik, kteří cestou překročili hranice. Malý prostor před pódiem se tedy začínal postupně zaplňovat a i odezva přítomných začínala houstnout.
Fastred: Jeden ze třech dnešních „zástupců“ houslí dokázal rozhýbat většinu přihlížejících, Radogost, kteří způsobili první větší záchvěv ohlasu. Vcelku skočný folk/metal, podaný upřímně a s radostí, což je velmi pozitivní záležitost vzhledem k návštěvníkům každého festivalu. Osobně ve mně toto vystoupení zanechalo jednu z největších stop Hell Fast Attacku, ale asi ne díky přespřílišné kvalitě, jako spíš kvůli příjemnému zážitku, z kterého sálalo poděkování organizátorům za důvěru.
Fastred: Podpořit „Moravský undergroundový festival“ přijela i kapela Sator Marte, které nedávno v Americe vyšlo debutové album „Termonukleární evoluce“. SM jsou jednou z těch kapel, které o sobě nedávají takřka vědět. Kromě pár koncertů do roka v očích lidí spí, a možná i to je důvodem, že je málo v podvědomí.
SM mají naživo jednu nevýhodu – těžko přenášejí feeling (ten z nového alba) na plac. Často je to zásluhou nijak kvalitního nazvučení, jindy prostě hudbou, kde rify nedokáží naživo tak vyniknout. Nicméně na HFA to byla příjemná podívaná, která by možná lépe vynikla v pozdějších hodinách, ale to neodradilo ani ty, co se pod podiem sešli. Co je u SM plusem, je hutnost hudby, která staví zeď mezi většinu black metalových „bzučilů“.
Dufaq: V tuto chvíli přichází na řadu můj „favorit“ dne. Když jsem viděl co Žrec předvedli v Brně, kde byli opět jednou z kapel před Arkonou, nemohl jsem se netěšit. K tomu když se přidá fakt, že grupa před nedávnem vypustila svou první desku, těšil jsem se jak malý děcko. A nebyl jsem rozhodně sám. Naopak v tuto chvíli se na malém plácku nacházelo dostatek přihlížejících, kteří si vystoupení náramně užívali. Jejich hudba má na živo opravdu říz a grády, které rozskáčou kdekoho. Na Žrec jde samozřejmě znát i krok vpřed, co se týče živého hraní. Nelze opomenout výkon jednotlivých členů kapely, obzvláště Ingvarrův, jenž se staral jak o hraní i zpěv, tak o všechny v kotli. Od minule se změnil post houslisty, který teď obsadila sličná slečna, která podle mého názoru působila strašně pozitivně a sympaticky. Jako bonus k vystoupení se konal křest desky „Žertva“, který obstaral Adam z Radogost. Celkově vzato chválím a touto cestou i přeji mnoho úspěchů kapele do budoucna!
Dufaq: Jelikož se ještě na poslední chvíli měnilo obsazení kapel, šestí na place byli děčínští Sekhmet. Na řadu tedy přichází opět klasická esence zlého black metalu. Jejich set zahrnoval průlet všemi alby a navíc zazněla i nová skladba „Pohřební Bouře“, kterou si můžete prohlédnout v záznamech. I přes časté změny temp se mi set zdál jaksi jednotvárný, a jakoby mu chyběl ten náboj, co Vás má trefit. Podupával jsem si, ale oproti předešlým kapelám mě jinak nechali celkem chladným. Alespoň jsem si v odpočinul v záplavě blastbeatů.
Dufaq: Druhou kapelou, která se ocitla na playlistu kapel připsaná fixou na poslední chvíli, byli Smashed Face. Tihle brutální Smetáci se stali opravdu příjemným zpestřením dne. Okamžitě jsem pookřál a kochal se nejen zručnou prací na kytary, ale obzvláště Fredovým vokálem, který je naprosto jedinečný. Jeho živé podání je ještě morbidnější než na deskách. Až jsem se nestačil divit. I přes poměrně velkou odlišnost stylu oproti ostatním kapelám bylo vidět, že se kapela těší přízni posluchačů. Ještě aby ne. Skutečně prdel nakopávající vystoupení.
Fastred: Trollech myslím každý z nás viděl stokrát, takže netřeba dlouhosáhle povídat o něčem jiném, než o vystoupení samotném. Řekl bych, že lesní kucí měli jeden z nejlepších zvuků večera a to se podepsalo i na výkonu. Sice jsem opět nepochopil dementy s větvičkami, kteří buď cíleně provokují nebo doslova nechápou, ale v tom asi až takový rozdíl nebude. Trollech dopřávají fanouškům výhodu v tom, že již mají své pevně dané hity, na ty navazují staršími skladbami a občas dopřejí i něco z chystané tvorby. Přičemž ta nová může při troše štěstí být kardinálně zajímavá. Trollech baví a bavili i nyní. Prostě skvost.
Fastred: Rychle pro pivko (to jsem nepsal já, Dufaqu :-)) – pozn. Fastred) a hned zas zpět k pódiu, protože přichází Infer. Musím předeslat, že z nového alba jsem absolutně na větvi. Sice se ke mně dostalo až po koncertě, ale o to více jsem se zaposlouchával do skladeb, které jsem v tu dobu ještě vlastně ani neznal.
Přes všechna ta rychlá tempa plná agrese se z Infer plazí i technika a vyspělost, žádné školácké „brm, brm, tdddddd“. Je jasné, že si nikdy nevychutnáte skladbu tak jako na albu, zvláště v případě Slováků, ale pokud chcete, dokážete to opominout. Asi bych si přál lepší zvuk, který by nedával zaniknout některým pasážím, ale ve finále jsem byl určitě spokojený, protože objektivně Infer působí sehraně. Těším se zas.
Dufaq: Jedenáctou kapelou v pořadí je Vesna. Myslím, že není třeba přestavovat již nefungující Adultery, z kterých jsou jednotliví členové. Krom kapely se na pódiu objevilo i několik masivních dřevěných sošek, které zesilovaly vskutku „kulturní zážitek“. Musím velice pochválit vystoupení, které mě nejen zaujalo po hudební stránce, ale i proto, že jsem se vcelku dobře pobavil. Zásluhu na tom měla i jedna velmi vtipná, avšak hodně vulgární skladba. Střídání akustických nástrojů za elektrické přidalo na pestrosti a i když jsem viděl a slyšel Vesnu poprvé, naprosto jsem byl muzikou uchvácen. S několikadenním odstupem už mi i přijde zbytečné zmiňovat některá negativa, kterých jsem si během vystoupení všiml.
Dufaq: Hodinky už ukazovali dvanáctou hodinu a je tedy čas na dvanáctou kapelu. Tou není už nikdo jiný, než největší lákadlo celého festu. Z dalekého a mrazivého Ruska nás přijela rozehřát a rozparádit Masha a její Arkona. Popsat tu energii, která z vystoupení sálala, je asi nemožné. I po pěti Red Bullech bych nedokázal odzpívat, odběhat a odskákat stejný výkon jako Masha. I díky časté konverzaci a hecování přítomných v tu chvíli, byla najednou atmosféra natolik intenzivní, že i nás rozhýbala ve velkém stylu. Toto je opravdu hudba, která zapůsobí jen při živém vystoupení. Doma by mě z křesla nezvedla. Ale tady to funguje zcela zázračně! Jediné co vytknu je, že se mi vystoupení zdálo poměrně kraťoučké. Klidně bychom ocenili ještě nějakou tu skladbu navíc.
Dufaq: Pomalu ale jistě se dostavuje únava a tak posedávám na lavičkách a vykecávám se. Předposlední kapelou jsou Tisíc let od ráje. Pamatuji si jejich debutové album, které jsem kdysi dávno poslouchal. Od té doby jsem nějak nesledoval. Avšak to co následně proběhlo, mě mírně šokovalo a odradilo. S politováním musím oznámit, že se jednalo o nejslabší vystoupení vůbec. Zásluhu na tom měl i docela zprzněný zvuk, avšak ono divadélko (možná by se více hodilo slovo komedie), které se na prknech odehrávalo, bylo podivné. Nelíbilo se mi nic kromě Dashina vokálu, který je na ženské hrdlo skutečně extrémní. Nic víc, nic míň.
Dufaq: Na samotný závěr je potřeba pořádně přitvrdit. O to se měla postarat Silva Nigra s novým vokalistou. Po několika plamenech z jeho chřtánu se rozjíždí nekompromisní náser, který má za úkol všechny odrovnat, aby dopařili a šli domů. Zachytil jsem poměrně dost kladných ohlasů na vystoupení i změnu vokalisty a podobně to vidím i já. Dobré vystoupení, které jsem si však nevychutnal, tak jak bych chtěl, jelikož mě přemohla únava, která odváděla pozornost jiným směrem.
D + F: A celkové hodnocení? Velmi, velmi dobré. Chválit vše jednotlivě by zabralo moc času. Jedinou výtku mám asi jen na aparaturu, která se mi zdála slabší na areál festivalu. Trošička hlasitosti navíc by občas neuškodila. Ale to je opravdu zanedbatelné, protože vše ostatní bylo v pořádku. Areál byl sice na první pohled strohý, ale nakonec splnil vše, co bylo třeba. Za oba tedy musím pochválit a doufáme, že tento ročník nebyl poslední alko-hudební party. Sláva Moravě!
