Po mé nadšené recenzi, za kterou si mimochodem stále stojím, na EPčko „The Streams of the End“, vyšlé v roce 2007, nebyla v mém těle buňka, jež by se netřásla před avizovaným počinem, zaštítěným Debemur Morti prod. Mikko je člověk, který za dobu, po jakou se věnuje October Falls, hodně experimentuje. Dokázal natočit skladby nemající s black metalem a metalem obecně moc společného, ale i naopak. Řekl bych však, že pokud něco spojuje každou natočenou minutu od roku 2003, pak je to kardinální melancholie. Nyní máme totiž na talíři nejvyspělejší a kompozičně nejzajímavější filtr toho, co tento muž plánoval stvořit. Stroze nazvané skladby „I“, „II“, „III“ a „IV“ spojuje nečas, typický právě pro podzim, a to je déšť. Uplakané pozadí skladeb a zejména jejich počátky je aspekt, rozumějící si snad nejvíc možně s akustickou kytarou. A jak se dalo očekávat, té se na „The Womb of Primordial Nature“ nachází vskutku hodně. Každá ze čtyř písní začíná v podstatě stejně, a to zmiňovaným deštěm a akustickou kytarou – tento efekt navozuje dojem ucelenosti a podporuje ducha koncepčnosti. Možná lehká stereotypnost po čase nepřichází takřka v úvahu. Kde je ale album slabší, a to bych předeslal hned na úvod, tak v pokročilé fázi kompozic. Změny temp, akustické vsuvky a nucené rozdělování skladby z důvodu nemožné návaznosti, jsou lehce kýčovité. Stejně tak vokál není příliš barevný, rozhodně by se dal obohatit čistými chorály, jež by album posunuly do definitivně smrtících melancholických vod. Takto se melancholie pohybuje jen ve statických kruzích, které se na Vás ale bez problémů omotají.
Abych přiblížil zvuk, určitě navážu spojitost na předešlé EP, kde nemusel právě sound vyhovovat každému. Jde vlastně jen o to, logicky se zamyslet. K této hudbě by se totiž ani nehodil krystalický zvuk. Melodie jsou natolik výrazné a časté (táhnou se vlastně každou sekundou, což je báječné), že prostoupí i lehkou nesrozumitelnost, která je však na tomto albu méně problematická. Všechny nástroje včetně hrdla jsou vyvážené, nehaprují a nepřebíjejí se, což dovoluje vychutnávat si je do sytosti.
Hudba pro různé příležitosti, tak bych nazval „The Womb of Primordial Nature“. Můžete u ní číst a bez problémů ve vás zanechá i tak stopy. Klidně můžete usínat a ráno se budit s pocitem těšení se na další přehrání. A rovněž lze také vykonávat jistou práci, procházet se, cokoli si jen zamanete. October Falls vytváří všedního společníka prostřednictvím nevšedních zážitků. Melodické linky nemají tendenci klišovatět, natož ubíjet svou přetažeností. Dalo by se dokonce říci, že i přes táhlou strukturu alba a s přihlédnutím k faktu, že stopáž neuběhne nějak rychle, necítíte žádný pocit nudy. Klidně bych si osobně dokázal představit jednu dlouhou skladbu, která by dělala novinku ještě kompaktnější a mocnější.
Miluju pocit, když na podzim slyším dopadat listí na zem. Nikdy se nenabažím toho, že jeden den svítí slunce, druhý prší. A věřím, že až letos dojde podzim i sem, do České republiky, budu se procházet parkem, nohama stírat tu barevnou civilizaci a za shonu mraků prožívat tu nezaměnitelnou atmosféru „The Womb of Primordial Nature“ znovu a znovu. I napříč všem zpochybnitelným detailům nedokonalosti!
K recenzi poskytl: Debemur Morti prod.
